Stíny v dešti

Stíny v dešti

Stíny v dešti
když tě štěstí kleští
zatni pěsti
nešiř dál ty zvěsti
z ovocné tresti
hlava ti jen třeští
užil sis dost
vyvař si kost

Tak vy chcete radši poezii jo? A jaký druh?

O sociální vichřici jenž láme koruny mlíčným floutkům? Či snad rapík o stáří a televizi? Pocitovky o zanedbaných penisech nebo snad jen hopky dubky o žabičkách v mechu? Operetku o skřítkovi, co neměl šanci u lesní víly, a tak ji i sebe ubil žaludem? Poémy o mracích utržených z nebes padajících na hlavy draků. Nevim. Nebo snad něco o lásce, šmírácký vhled do vztahu dvou cizích a vzdálených lidí? Sebemrskačský opus hymen? Nebo je snad libo zvonky z žumpy? Já bych chtěla číst hezká slova v originálních spojeních. Hovno. Vlašťovky nad řekou. Mrdat. Sedmikrásky pod lípami. Chcát na ně. Nejsou tak nevinné, berou živiny z rozpadlých mrtvol svých rodičů. Generace vysávající tu předešlou, pokolení nechutné, budoucí, minulé i přítomné, všechno jsou to jen klubka povrchních pokrytců myslících především na svoje žrádlo. Max pár svých oblíbených příbuzných. Lidstvo, nechutný nádor na dokonalosti planety Země. Tohle potápějící prkno už nevyváží ani mistr tesař. Ať už nás spolkne černá díra, hlavně v neděli v podvečer, to by bodlo jak pořádný bobek chronickému zácpaři. Honba za penězi, co to kurva je? A pak se najednou může stát i to, že je pondělní ráno fajn.

Mezi dvěma pressama
pasu se s husama
jsem usáma svejch plic
zas začíná bejt hic

No nic, měl bych si dát oraz, počkat si na ty hezký slova. Třebas pošmourno, to je krása. Jenže je blbý, že mi posledni dobou do těch slok skáčou rýmy. Otevíraj bufet a já tu sedím s vlastním lahváčem. Po dvou pressech, dvou brkách, Radegast 12' vychlazen ochotnými ženami z Coopů. Čekání na výpek v lese. Chlapík už nervózně postává u kiosku, plechové okno se né a né otevřít. Jestli si dá velkou vodku v devět ráno, tak je to frajer. Spíš kokot, dle globálních měřítek. Mě už taky pivo dochází. Richard zas bude zkoumat, jestli jsem zhulenej. Fuj, nechce se mi chodit v ostružinách po pás. Vejce spařený jak před Velikonocema. Všemi milované léto, hřej ještě víc, zmasakruj ryby. Uvař raky v potocích, zapal křídla ptákům, zbav nás seníků, dej práci dobrovolným hasičům, učiň nás všechny teplými. Silná káva, dcera se ti vdává, po týdenní známosri, praskaj ti kosti. Perimetr radosti. Nevim, co je to perimetr, pravítko na péra? Kus skéra? Lidi to na mě poznaj. Zápeky a výtuhy, spo-kojenost. Mušky, oděrky, spánek v krajině zvlněné, na okraji vsi, ganja přerostlá. Snad zesílí stonky, aby unesly palice, lehkost myšlenek, jeden špek lepší než sedm sklenek, druhý jointík tě spraví do pohody. Tráva pomáhá nedospět. Ke všemu je člověk blíž. Hrdosebec. Klarinet zašoupnutý v klavíru. Výstřik ke hvězdám. Všechno v cajku. Druhý trimestr pojď, fáze květu.
Jsem zase v hospodě, třetí den v kuse, padesát piv, litr havany, osmnáct špeků. Hovno. Třetí pivo po filmu a jdu domů. Dal bych si čtvrtý a paňáčka, nebo ne? Oko v píči závislé na mobilu. Seru na pivo, jsou tu dementi, ožralí a starej pár, paní kouří, pán mlčí. Ani se nezeptali, jestli tu mám místo. Prasata česká nevycválaná dupou po kanálech. Bába žvatlá o autonehodě. Tři zemřeli. A budou mít hovno pocty, přitom toho možná za život udělali víc užitečnějšího, než ti tři rozprsklí mladíci sebevražedným atentátníkem, kteří se dočkali sirén v poledne. Babiš, kvůli tomu zrušil dovolenou. Čapí přehled. Blb, co nepatří do knížek. Ostatně jako spousta jinejch knížat. Po filmu o alkoholikách do sebe tlačím čtvrtý pivo a další si nedám. Špatný lidi z Bor, čerstvě propuštěná mládež, jde ze závislostí do závislosti. Přechytralí cíťové po antidepresivech, křehčí jak křepelčí skořápky. Ten postarší pár je matka se synem, pouto for ever. Pátý bych zvládl jak nic, přes den je pětatřicet ve stínu, chodím po lese, tak to chce chlazení, zklidnění před spánkem. Psychoušové na práškách, jdu radši domů.
Práce, víkend, práce, víkend, práce, víkend, práce⁴, hrob. Střepy života. Udělat bordel, pak ho uklidit, nažrat se, vysrat to, ožrat se, vyblejt to. Smát se a pak nevědět. Fakt asi nezbývá nic, než se oddat lásce.