|
Inspirováno čímsi na FB...
 25.09.2018 2 940(6) 0 |
Přicházíš domů po setmění,
hlavu půvabně zvednutou,
hvězd nad hlavou si člověk cení,
nohy víc stojí, než-li jdou.
A nebe zdá se ti být blízko,
snad stačí ruku natáhnout
a jednu z hvězd, co jsou tak nízko,
tu nejhezčí, si utrhnout.
Večery krásné duši hladí
i když se nebe zatáhne,
ač tma je, málo ti to vadí,
srdce tvé hvězdou prohlédne...
hlavu půvabně zvednutou,
hvězd nad hlavou si člověk cení,
nohy víc stojí, než-li jdou.
A nebe zdá se ti být blízko,
snad stačí ruku natáhnout
a jednu z hvězd, co jsou tak nízko,
tu nejhezčí, si utrhnout.
Večery krásné duši hladí
i když se nebe zatáhne,
ač tma je, málo ti to vadí,
srdce tvé hvězdou prohlédne...
27.09.2018 - 13:30
Přicházíš domů po setmění... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Když jsi se ráno probouzela...
Předchozí dílo autora : Rozkvetly žluté kočičky
