|
Inspirováno čímsi na FB...
 25.09.2018 2 978(6) 0 |
Přicházíš domů po setmění,
hlavu půvabně zvednutou,
hvězd nad hlavou si člověk cení,
nohy víc stojí, než-li jdou.
A nebe zdá se ti být blízko,
snad stačí ruku natáhnout
a jednu z hvězd, co jsou tak nízko,
tu nejhezčí, si utrhnout.
Večery krásné duši hladí
i když se nebe zatáhne,
ač tma je, málo ti to vadí,
srdce tvé hvězdou prohlédne...
hlavu půvabně zvednutou,
hvězd nad hlavou si člověk cení,
nohy víc stojí, než-li jdou.
A nebe zdá se ti být blízko,
snad stačí ruku natáhnout
a jednu z hvězd, co jsou tak nízko,
tu nejhezčí, si utrhnout.
Večery krásné duši hladí
i když se nebe zatáhne,
ač tma je, málo ti to vadí,
srdce tvé hvězdou prohlédne...
27.09.2018 - 13:30
Přicházíš domů po setmění... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Když jsi se ráno probouzela...
Předchozí dílo autora : Rozkvetly žluté kočičky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Yana řekla o kmotrov :Jeho nadšení pro věc je tak nakažlivé, jeho projev je tak moudrý a tak plný života, že jsem hrdá na to, že znám kmotrova a že jsme si blízcí, je to pro mě pocta, znám kmotrova- tak zatichlého a tak hlasitého, plného inspirace a bohémského ducha, jo, a je strašně milé když se z něčeho raduje a směje se
