Hra začíná

Je tichá noc
a já tu sedím uprostřed malé místnosti
bez oken a dveří
opodál vidím chlápka jak v kaluži krve leží
začínám vzpomínat
a pomalu mi dochází
že poslední co si pamatuji je podchod nádraží

Netuším co se mohlo stát
někdo má nutkáni hru semnou hrát
nohy mám spoutané nemohu se hnout
pár metrů čtverečných
ten tmavý kout
a najednou zahlédnu na pravé straně
pilku ležícicí ve zkrvavené vaně
uvnitř dívka vzhledem povědomá
její tvář je však němá
jak zemřela to je mi záhadou
proč stal jsem se pro havrany návnadou


Je mi mizerně slzy mám v očích
a nevím co si počít
z těch myšlenek krátí se mi žíly
má holka je mrtvá
už neprožijeme spolu o čem jsme vždy snily
předemnou je výzva dostat se z téhle pasti
i když mě možná odvezou psychiatři