 06.06.2018 0 906(2) 0 |
Navštívili jsme v odpoledních hodinách první chrám v Praze. Hádejte, kterýpak to je?
Tak jako mám ráda mosty, tak mám ráda chrámy a kostely, vždy do nich zavítám, v odpoledních či ranních hodinách, kdy tam není moc lidí. To chrámové ticho člověka velmi uklidňuje.
Měli jsme to štěstí, že pan farář vyprávěl malé skupince lidí pověst o prvním chrámu v Praze. A tak převyprávím, co mám v paměti, abych to časem nezapomněla. Byli jsme v Týnském chrámu - jinak v Kostele Matky Boží před Týnem.
První kníže Přemyslovec Bořivoj I. přijal na Velehradě na Moravě víru křesťanskou. A od Sv.Cyrila byl pokřtěn. Tehdy přislíbil, že postaví první chrám v Praze. Slib tento dodržel a při návratu do Prahy nechal tento chrám Panny Marie u Týna, stavět. V pověstech se vypráví, že Sv.Cyril a Metoděj položili základní kámen tomuto chrámu. Za to jim byli postaveny sochy v Týnu na památku.
Dozvěděli jsme se, že podzemím vedla chodba, kterou chodívala do paláce kněžna Ludmila. Manželka již zmíněného prvního knížete Bořivoje I. Jsme v 9.století našeho letopočtu. Tento románský palác se nacházel v nynější Celetné ulici, na jejím začátku, dnešní Sixtův dům. Tudy chodívala kněžna Ludmila, která porodila dle pramenů šest dětí. Její první syn Spytihněv nastoupil na trůn po smrti otce Bořivoje a druhý syn Vratislav po úmrtí svého bratra. Za manželku měl Drahomíru, a z jejich svazku se narodili synové Václav a Boleslav.
Ano, je to slavná babička Ludmila, která vodívala svého vnuka Václava do kostela. Druhý vnuk Boleslav byl nakloněn více své matce Drahomíře, která jako pohanka nenáviděla křesťanství. Pověst již zajisté všichni známe, ponoukala svého syna mladšího proti Václavovi, který byl pak skutečně ve Staré Boleslavi zavražděn. Stejně jako jeho babička, kterou měl tolik rád, ta zemřela zardoušením. Vytrpěla mučednickou smrt. To je již z pověstí, ale toto odpoledne nás zavedlo do minula a opět jsme se dozvěděli něco nového.
Dnešní podoba Týnského chrámu pochází ze 14.-16.století, kdy vzkvétala gotika, rozvoj a obchod na Staroměstském náměstí.
Tak jako mám ráda mosty, tak mám ráda chrámy a kostely, vždy do nich zavítám, v odpoledních či ranních hodinách, kdy tam není moc lidí. To chrámové ticho člověka velmi uklidňuje.
Měli jsme to štěstí, že pan farář vyprávěl malé skupince lidí pověst o prvním chrámu v Praze. A tak převyprávím, co mám v paměti, abych to časem nezapomněla. Byli jsme v Týnském chrámu - jinak v Kostele Matky Boží před Týnem.
První kníže Přemyslovec Bořivoj I. přijal na Velehradě na Moravě víru křesťanskou. A od Sv.Cyrila byl pokřtěn. Tehdy přislíbil, že postaví první chrám v Praze. Slib tento dodržel a při návratu do Prahy nechal tento chrám Panny Marie u Týna, stavět. V pověstech se vypráví, že Sv.Cyril a Metoděj položili základní kámen tomuto chrámu. Za to jim byli postaveny sochy v Týnu na památku.
Dozvěděli jsme se, že podzemím vedla chodba, kterou chodívala do paláce kněžna Ludmila. Manželka již zmíněného prvního knížete Bořivoje I. Jsme v 9.století našeho letopočtu. Tento románský palác se nacházel v nynější Celetné ulici, na jejím začátku, dnešní Sixtův dům. Tudy chodívala kněžna Ludmila, která porodila dle pramenů šest dětí. Její první syn Spytihněv nastoupil na trůn po smrti otce Bořivoje a druhý syn Vratislav po úmrtí svého bratra. Za manželku měl Drahomíru, a z jejich svazku se narodili synové Václav a Boleslav.
Ano, je to slavná babička Ludmila, která vodívala svého vnuka Václava do kostela. Druhý vnuk Boleslav byl nakloněn více své matce Drahomíře, která jako pohanka nenáviděla křesťanství. Pověst již zajisté všichni známe, ponoukala svého syna mladšího proti Václavovi, který byl pak skutečně ve Staré Boleslavi zavražděn. Stejně jako jeho babička, kterou měl tolik rád, ta zemřela zardoušením. Vytrpěla mučednickou smrt. To je již z pověstí, ale toto odpoledne nás zavedlo do minula a opět jsme se dozvěděli něco nového.
Dnešní podoba Týnského chrámu pochází ze 14.-16.století, kdy vzkvétala gotika, rozvoj a obchod na Staroměstském náměstí.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vyprávím 3. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Víra v nás
Předchozí dílo autora : Vyprávím 2.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
