Lehkomyslná

Jsme jak dva břehy
dělí nás ploty
proud vody
dělíš nás ty
a tvoje rozmary.

Lomcuju s plotem
pode mnou moře slz
smíchaných s potem
sotva vidím skrz.

Je to absurdní...
Dobývám se do tvého srdce
zatímco ty tiše couváš
nad podstatou bytí hloubáš
a děláš, že jsi nedostupný.
Je to tak nezbytný?

Pohleď vzhůru
koukni na to nebe blankytný
a teď zas dolů,
kde tvou nohu
líbá raní rosa.
Ale počkej, ne tak prudce
nad hlavou ti letí vosa
ať tě nepíchne!

Tak pověz,
není to kouzelný?
Jen dýchej, zastav se
a neřeš nic
zavři oči a nech se víst
z knihy života ti budu číst.

Zaposlouchej se do zvuku máje
do zvuku včel a cvrčků
třeba spolu najdem cestu do ráje
napíšeme svůj vlastní příběh
a za ním slastnou tečku.
.