Zadržím dech a potom .. vydechnu

Schovat se pod peřinou a nevylézt 

zůstat a zmizet si 

Otevřít oči 

Vidím Tě

co kvete roste dál? 

/Někdy potřebuju vody víc/

napít se 



Umírat žízní po 

polibcích?

Touhou po 

dotycích?

Dívat se na širý nebe a chtít

sobecky

vedle sebe

Tebe





Nemůžu

asi ne 

teď

Někdy chci všechno 

hned





Zůstat si

šeptat si do tváří, že nám oběma naše těla

duše

schází

V nekonečném čase nechat vše plynout a nechtít 

minout 

znát cíl

Lepit si zevnitř na víčka Tvůj

úsměv

Nechat znít v uších melodii

Tvýho hlasu

a toho jak

Když Tě vidím nahou

Jsem v úžasu



.

.



Schovat se a nevylézt

zůstat a 





Někdy si moc přeju, aby jsi stála vedle mě. 

Dýl, než pár hodin, nebo pár společných dní.

Usínala víc nocí. 

Někdy si moc přeju.

Tohle je ten den kdy . . 

Přivírám oči, ať si Tě připomenu

úsměv





Je hřích chtít občas  víc,

než mám?

Sebe se ptám,

potom,

usínám





.

.

.









Někdy se cejtim jako květina. Potřebuju vodu, 

abych mohla růst. 

Přerůst se.

Nás.