|
by the way
 12.04.2018 9 1248(27) 0 |
Na samém dně
hliněného džbánku
našel jsem díru
Něco nám utíká
a není to jen voda
Je zase jaro
a mně je žluto od orsejů
Čert vem, že nedosáhnu
Bůh suď, jestli to pochopíš
Sám taky nemám rád
když mě něco dusí
Letos pustím stromy výš
16.04.2018 - 06:29A42: Právě, že žádnej strom až do nebe nevyroste. Kdyby to snad některej nechtěl pochopit, časem se beztak zlomí. Tak proč je nenechat taky nadechnout? Díky za nakouknutí :-)
14.04.2018 - 09:17DDD: Parádní. Jen mě tak napadlo, kam to ty stromy až dotáhnou, když, jak se říká, nerostou do nebe (jen taková hra).
13.04.2018 - 11:56Páni.... Přijmi moji poklonu, tohle je nádhera :) už se těším na tvoje další básně!
12.04.2018 - 18:09DDD: není zač, také jsem si nebyla úplně jistá.
Všechny tyhle jarní kytičky jsou má srdeční záležitost :-)
Všechny tyhle jarní kytičky jsou má srdeční záležitost :-)
12.04.2018 - 17:47Ginnare: No jo, máš pravdu, mám ty kytky furt za holky a oni jsou to kluci. Dík za upozornění a moc mě těší, že se ti líbí :-)
12.04.2018 - 14:54Krásná. Moc se mi líbí... pustím stromy výš... pár jednoduchých slov a přitom v nich cítím tolik svobody... :-)
PS: nejsem si jistá, ale není orsej rodu mužského?
PS: nejsem si jistá, ale není orsej rodu mužského?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jsem si : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Na obálce
Předchozí dílo autora : Blátivá
