Příroda je mým obývákem,já jsem přírodou.
přidáno 01.04.2018
hodnoceno 2
čteno 1391(12)
posláno 0
Jak vypadá duše má
okolním světem sevřená?
Já vždy,když ztrácí se ona v tmách,
mě přepadne hrozný strach,
že nespatřím jí nikdy víc
že nenajdu už v sobě nic,
z toho,co ve svém srdci
já vždy nosíval.

Ráno rozbřesk svítání
z postele mě vyhání,
spěšně deru se já v šeru ven,
chtíc potkat opět v lese sen,
svůj krásný mlžný sen.

Pak protáhnu se do větví
a lesem zpěv se rozletí.
Proutí keřů za mými
zády navrátí se zas.

V korunách stromů zašumí
potichu její hlas
a já jí obklopenou paprsky
opět spatřuji
a za vlídná slova tomu
hlasu tiše děkuji.
Hlasu mé duše,jemuž,
les je věrným tlumočníkem.
přidáno 20.01.2023 - 13:35
Les je vždy inspirací.
přidáno 11.07.2018 - 15:35
Hlas mé duše...jak krásné...taky poslouchám tu svojí a v přírodě, jakoby se mě cosi dotýkalo, co jsem neuměla pojmenovat, třeba je to má duše, takový zvláštní pocit, jen, neskutečně nádherný

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Duše : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : sex
Předchozí dílo autora : Vědomí

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming