|
..sorry, no.. žádné umění, jen surová a syrová pravda.. musí ven v naději, že přinese úlevu.. nepřinese, já vím..
 11.03.2018 22 1315(28) 0 |
chybíš mi a neumím ti to říct
chybíš mi a nemůžu ti to říct
objala bych tě i když jsme se nikdy neobjímali
proč vlastně?
protože city se přece nenosí
teď bych to tak ráda udělala
chybíš mi a nevím co mám říct
chybíš mi a nevím jak to říct
vidím tě všude ve všem
a vím že už je po všem
že už tě nikdy neuvidím
že už tě nikdy neuslyším
v noci se budím hrůzou ze spaní
zdá se mi že jsi umřel
a když se pak vzbudím
vím že je to pravda
vidím tě jak tam ležíš
oči spokojeně zavřené
usmíváš se
a já tu brečím
ach táto táto můj
chybíš mi
táto už nemám komu říct..
chybíš mi a nemůžu ti to říct
objala bych tě i když jsme se nikdy neobjímali
proč vlastně?
protože city se přece nenosí
teď bych to tak ráda udělala
chybíš mi a nevím co mám říct
chybíš mi a nevím jak to říct
vidím tě všude ve všem
a vím že už je po všem
že už tě nikdy neuvidím
že už tě nikdy neuslyším
v noci se budím hrůzou ze spaní
zdá se mi že jsi umřel
a když se pak vzbudím
vím že je to pravda
vidím tě jak tam ležíš
oči spokojeně zavřené
usmíváš se
a já tu brečím
ach táto táto můj
chybíš mi
táto už nemám komu říct..
19.02.2020 - 15:03Amelie M.: je moc dobre, ze aspon tu "jinou" rec mate.. nekdy staci i jen ta blizkost.. ale dneska uz treba vim, ze to neni tak tezke vyslovit tech par slov - mam te rada.. dekuju, snad uz brzy..
19.02.2020 - 13:48až mě mrazí.. připomněla jsi mi toho mého, kterého tu stále mám.. nějak nám ta slova protkaná city úplně taky nejdou, přesto oba víme, že na sebe nedáme dopustit, našli jsme společně naštěstí jinou řeč..
přeju bezbolestné vzpomínky..
přeju bezbolestné vzpomínky..
12.02.2020 - 21:24jo_: Bude to bolet daleko míň. Přetransformuje se to ve vzpomínky, který tě budou hřát. Občas to zabolí, ale už tě to nebude řezat v duši, věř mi.
12.02.2020 - 07:42Market30: Market, rekni mi, ze za deset let to bude bolet min.. a klidne muzes i lhat.. tentokrat je lez snad i zadouci..
11.02.2020 - 23:42Achjo.. taky jsem si tím prošla a už je to deset let. Někdy mám pocit, že je to včera, někdy mi úplně mizí vzpomínky z dospělosti a živě zůstávají ty, když jsem byla malá holka. I bolest jednou nebude tak řezavá.
28.01.2020 - 12:25milancholik: milancholiku, ja dekuju tobe za tva slova a pochopeni.. cas obcas neni tak dobry ranhojic, jak se tak nejak ocekava.. ano, kdyz uz jsem to nikdy nevyslovila nahlas, tak jsem doufala, ze alespon takhle mu to muzu rict.. dekuju ti..
26.01.2020 - 12:18Cítím to naprosto stejně. Ten stesk, tu potřebu "se z toho vypsat", na to autorské čtení bych se taky necítil. Nehledě na to, že v mém případě minulo už čtvrt století od mých ztrát (a zní to ještě strašněji, když si to člověk napíše nahlas řekne), stejně se s tím nikdy nesmířím.
Gabkin to okomentoval/pojmenoval naprosto přesně. Nemám co dodat. Ale děkuju za sdílení i takových chvil, myšlenek, bolestí, ran.
Gabkin to okomentoval/pojmenoval naprosto přesně. Nemám co dodat. Ale děkuju za sdílení i takových chvil, myšlenek, bolestí, ran.
03.07.2019 - 00:37jo_:
Jsou věci, které nelze vrátit zpátky,
jsou slova, která nevyslovíš již,
co bylo, prchlo v dál zadními vrátky,
na tom teď, děvče, pranic nezměníš...
Je toho víc, co člověk chtěl snad říci,
jen ten pravý čas k tomu promeškal,
z adresátů jsou nyní nebožtíci,
vzpomínkou krásnou v nás však žijí dál...
Jsou věci, které nelze vrátit zpátky,
jsou slova, která nevyslovíš již,
co bylo, prchlo v dál zadními vrátky,
na tom teď, děvče, pranic nezměníš...
Je toho víc, co člověk chtěl snad říci,
jen ten pravý čas k tomu promeškal,
z adresátů jsou nyní nebožtíci,
vzpomínkou krásnou v nás však žijí dál...
08.08.2018 - 22:57Pokud nosíme své blízké sebou a tátové se do holek promítnou dost výrazně,pak věřím,že už to tak nebolí,Já v sobě přechovávám svého dědu a je my ctí jít v jeho stopách.Hlavu vzhůru pro něj.Oni nechtějí naše bolesti.
18.03.2018 - 01:23jednou jsem to uvedl v anotaci - věci co nejdou říct se píšou.
Tenhle druh tvorby se nepíše pro jiný, takže to neber jako komentář, ale spíše jako podání sirek k zapálení svíčky.
Tenhle druh tvorby se nepíše pro jiný, takže to neber jako komentář, ale spíše jako podání sirek k zapálení svíčky.
14.03.2018 - 22:38moonlie: ach moonlie, jestli aspoň trochu můžeš, tak to udělej.. bez ohledu na těch tisíc prkotin a nesmyslů kolem a v naší hlavě.. děkuju za tvá slova a podporu..
14.03.2018 - 21:53Lasak: díky.. jen věř, že navzdory tomu, že miluju výzvy a všechno, co je bláznivé, tak tohle bych vážně nedala..
12.03.2018 - 01:26Soucítím s Tebou :) Posílám obejmutí a přeji ať smutek co nejdřív opadne a při vzpomínkách zůstane jen úsměv na tváři :)
11.03.2018 - 22:19Achjo .... ja mam presne to same .. jen ho jeste porad, muzu obejmout, i kdyz se city nenosi .. posilam objeti, na dalku. Je krasna ... silna .. zase
11.03.2018 - 22:00Někdo surovost rád. Tady mi třeba vůbec nevadí. Při autorském čtení by to byl určitě silný zážitek
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
tátovi.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : voníš...
Předchozí dílo autora : na špičkách bot...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Sarllot Johan řekla o loner :Můj poetický démant
