přidáno 07.03.2018
hodnoceno 7
čteno 1009(18)
posláno 0
Ve chvíli,
kdy mě přestalo tolik bolet tvé mlčení,
začal si mi říkat krásná slova.

Jako bys cítil,
že jsem odolala tvému vlivu.

Jako bys cítil,
že jsem se vymanila ze sítě.

A chtěl si mě chytit,
znova.

A samozřejmě se ti to povedlo.

Chytil si mě,
jen abys mohl zase začít mlčet.

A já se zase trápila,
a zase jsem si přála,
abys promluvil.

A pak -

- ve chvíli,
kdy jsem přestala tolik řešit to,
jestli na mě myslíš,
řekl si mi,
že tomu tak je.

Pořád dokola,
stejná hra.
Stejné pravidla.
Stejný konec.

Ale stejně s tebou dál hraji a doufám,
že jednoho dne
vyhraju.

Pořád dokola.
přidáno 07.06.2018 - 22:47
Smutné, nechápu, proč to lidé takhle dělaj...
přidáno 11.03.2018 - 11:45
pořád dokola a všude stejně, bohužel a jestli vyhraješ dej mi návod
přidáno 09.03.2018 - 13:43
jo_: Děkuji moc za komentář. :) Jsem ráda, že se do toho dokáže někdo osobně položit.
přidáno 09.03.2018 - 12:35
to je furt dokola :-)
přidáno 09.03.2018 - 10:44
souhlasím, nikdo nemůže vyhrát.. a přesto si každý svého vítěze nese sám v sobě.. mně se třeba právě líbí ta jednoduchost slov, to, že se za nic neschovávají a na nic si nehrají, že prostě jsou, jaká jsou.. dotklo se mě to a hluboce cítím tvé pocity..
přidáno 07.03.2018 - 20:52
Nikdo nevyhraje a nikdo to neví.
přidáno 07.03.2018 - 16:01
Chybí mi v tom něco navíc. dobrá část je třeba s tou sítí. chce to více metafor. Nemluvím o tom dělat báseň víc nesrozumitelnou. Jen podat ty informace jinak.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pořád dokola. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : "Je mi zima na ruce."
Předchozí dílo autora : Minul snad amorův šíp?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming