A umřela

A umřela
Byla ještě dítě, byla mi vším
Umřela a venku padal sníh
Umřela.
Nevím, co s tím. Vy to snad víte?

Já neslyšel jsem více,
třesou se mi ramena, klepou ruce
nevěřícně hledím, když hladím její tvář.
Řekli mi, že jsi umřela
a já: dobrý vtip, skrytá kamera?
A oni zas,
že jsi umřela.

Já nevěděl, co říct
Na co se ptát
Tak řekni něco Ty!
Začínám mít strach, začínám se bát
že jsi mi neumřela
Prosím, zkus se pousmát

Pane Bože,
jsem si jistý, že musel jsi se splést
Se stane,
zkrátka, došlo k omylu
Přísahám, na mou čest
já Ti tu chybu, milerád prominu
Protože, je to dítě, přeci
Vždyť, nepoznala tolik věcí
Vždyť,....vždyť není ještě, ani trochu dospělá

Slyším, jak křičím: Pane Bože, tohle ne, to se přece nedělá
Probudí se, že ano? Musí. Vstane.
Slyšíš? Tak, slyšíš mě, můj pane

Nedám ji nikomu. Nepustím ji už.
Držím ji v náručí, šeptám do vlasů
Tváře studené, zmizela růž, i duše z těla.

Neptá se. Nečeká na souhlas.

Bojím se.
Bojím se zůstat, odejít
Bojím se vstát,nechat ji tu, jen tak
na tomhle divném místě
umřela

Umřela
a já vím jistě, že s ní i něco v nás