přidáno 09.02.2018
hodnoceno 4
čteno 817(15)
posláno 0
Přátelé,
trochu víc, že?
Doteky pod korunami stromů.
Ale pak zas každý sám za sebe,
beze slov domů.

Mám tě plnou hlavu,
tolik otázek.
Vzpomeneš si někdy na mě?
Když jsme každý sám.
Nebo jsem pro tebe jen mladá dáma,
na zpříjemnění letních večerů?

Možná kdyby jsme jednou udrželi kůži od sebe,
možná pak bychom viděli,
co je a není.
Našli bychom kousky odpovědí,
které pod doteky mizí.

Cítíš, jak má kůže hoří?

Pokud hoří i v tobě,
ignoruješ ten plamen,
ze strachu,
že se spálíš.
přidáno 04.11.2018 - 22:01
...oni když chtějí, tak hoří, až někdy spálí...
přidáno 16.02.2018 - 08:52
Tutti Frutti: Děkuji moc. :)
přidáno 14.02.2018 - 14:58
Krásná, naprosto rozumím. Třetí odstavec se mi moc líbí. Kousky odpověďí? To je přesně to, že pravdy je až moc často jen část. Oceňuji, že jsi našla jiný příměr k "neúplné pravdě", není tam (pro mě) žádné klišé.
přidáno 09.02.2018 - 21:42
Spisovne se pouziva bychom namisto by jsme, ale mozna jsi to tak chtela.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kousky odpovědí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Virus
Předchozí dílo autora : Co když jenom mlčí?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming