přidáno 07.02.2018
hodnoceno 10
čteno 1132(22)
posláno 0
-

to nebe chutnáš příliš dlouho
větve ho spíše rozryly
a v ústech modrou
nerozeznáš od bílé

jen mrak který vypadal
jak mořský jezdec
voněl po soli a potu

zatímco všechna nevyřčená slova
ještě krvácela v krku

-

doktor říkal, že čas od času
musíš vypustit bazén
hodil po mne prášky
a když je sním, vidím dřevěné panáčky s velikou taškou
jak se zvědavě ke mně naklání

a já bych nejradši
utrhla jim nos
protože iluze vždycky byla
perfektní mistr na lhaní

-
cestou z nákupu
jsem potom v písku zahlédla smrt
zvláštní jak sypké kamínky v dlaních
drásají trnem jehly

smála se - že nemám úctu ke stáří

a já jí chtěla vysvětlit
že pro řev myšlenek
mi ochabují svaly

-

pak přišel filozof
a učil mě jíst očima
kdyby prý oči
uměly polykat
časem by se udusily

a já cítila
jak bolí polykání větví
jako když dloubeš lžící pod víčko
tak bolelo polykat tvůj hrob

a všechny ty sny když dáváš ke rtům
cítíš téměř precizní


zvláštně hebké smutno
přidáno 13.02.2018 - 18:19
DDD: A42: jo_: Chronoss: Severak: Yana: Díky všem zase po delší době za zastávku u mých veršů! :) Moc mne to potěšilo.
přidáno 11.02.2018 - 10:43
Kolem hlavy mi tančí Dalího obrazy. Opravdu se ti povedla. Dýchá, žije a promlouvá. Víc asi netřeba psát. Díky!
přidáno 08.02.2018 - 16:15
super, řeknul bych že todle je prostě Vív jak má být :) pěkné i když trochu bolestné
přidáno 08.02.2018 - 09:06
Podívejme, zase jdeš s básní do prostoru. Nastřádalo se ti do ní toho hodně. Jsem zvědavá, co tě ten filozof bude ještě učit. ;-)
přidáno 08.02.2018 - 08:48
Taková lehce schizofrenní, vtíravá jako spousta myšlenek, které se bojíme vyřknout, ale jsou v nás. Je komplikovaná a pro mě uchvacující použitými obraty, to s očima a začátek a vlastně celá super
přidáno 07.02.2018 - 22:49
nejzajímavější mi přijde ten konec
přidáno 07.02.2018 - 21:22
Amadeo´´: Od Tebe si takového komentáře velmi cením. V básni je skutečně hodně vlastních prožitků smíšených s fantaskními výkřiky mé mysli v podivném stavu. Děkuji moc!
přidáno 07.02.2018 - 21:12
Něco mě na této básni uchvátilo a nedovedu najít slova a popsat to. Vlastně tu jen mlčky zírám na šedé obrysy v okně a přemýšlím, co jsem to právě přečetl, a co vše z toho je jen blouznění a fantazie, a co skutečnost. Mám ale za to, že do každé výjimečné básně autor dává kus sebe a možná to je ten důvod, proč na mě působí jako zjevení. Je skvělá...
přidáno 07.02.2018 - 21:10
jo_: Tvůj názor mne moc těší. Děkuji.
přidáno 07.02.2018 - 16:01
Fuuuha.. hodně složité, hodně hluboké, hodně dobré..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Blouznění středečního dne : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Básníku jabloňový
Předchozí dílo autora : Vemte mi smysly, nejvíc cit

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Sebastián Wortys :
Zcestovalý umělec, filozof a snílek v jedné osobě. Stvořitel 3D mouchodlaka na fazolové ovládání, nesčetných neologismů a spousty dalších výplodů nezávislé mysli. Svérázný, ale inteligentní a schopný. V jeho dílech je víc, než se na první pohled zdá. Občas mívá opravdu geniální myšlenky.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming