Pohádka o životě a smrti

Na počátku všeho, malou milisekundu po zrodu naší planety, vznikli dva. Jeden, pln světla, radosti, užíval si svého roztěkaného bytí. Zatím co Druhý, obestřený temnotou, smutkem, ale zároveň i nekonečným klidem, chodil po naší planetě se shrbenými zády.
Ti dva o sobě nevěděli, až jednou, pozvavše si je k sobě Stvořitel, setkali se uprostřed na cestě od jejich vzdálených domovin.
Když se spolu První s Druhým setkali, hned se sobě zalíbili. Zjistili, že se navzájem tolik doplňují, až vlastně nemohou bez sebe ani žít, a tak vznikla mezi nimi obrovská láska, obrovské věčné spojení.
První a Druhý předstoupili před Něho a On započal: „Ty První, pln radosti a toho nejjasnějšího světla, dávám ti za úkol přinášet radosti a potěšení bytostem, které hodlám stvořit. Ty Druhý, svěřuji ti úkol přinést klid a odpočinek pro tyto rozjařené bytosti.“ A tak vznikli – Život a Smrt. Stvořitel jim svěřil úkoly, které ani pro jednoho nebyly obtížné, ale obnášelo to i jednu velikou bolest. Život a Smrt nemohli spolu soužíti na jednom místě. Vzdálení byli od sebe předaleko. Ale ani ta dálka jejich vzájemnou lásku nepřekonala.
Život z tužebné lásky ke Smrti, posílal jí mnoho dárků, v podobě bytostí, jež stvořil Stvořitel. Vysílal je na předalekou cestu, aby Smrt obdaroval důkazy jeho převeliké lásky. Ale jak byla cesta dlouhá, tyto bytosti stárly a stárly, až staré sebrala si je Smrt a ta byla šťastná, protože věděla, že na ni Život stále myslívá.
A tak to vzniklo, ten neustálý koloběh života a smrti.
Nebojme se smrti, jelikož nikdo přeci neví, jaká ta smrt je. Proto je absurdní bát se něčeho, o čem nic nevíme.