Boj se sněhem

Zase padá tak jak padá…


Na horách nám letos věru
napadlo až příliš mnoho sněhu.
Příroda pro nás nemá něhu,
ozbrojuji lopatou i svoji ženu.

Nestíháme házet, nevidíme plot,
ze psí boudy rázem stává se hrob.
Místo auta saně anebo bob,
zapadneš ať uděláš kamkoli krok.

Vločky velikosti gargantího ořechu
dopadají bez milosti na střehu.
Mezi házením jen dodám vzdechu;
"Jizerské hory jsou tak k vzteku!"

Přízemí je beznadějně ztraceno,
z oken na nás zírá temno.
Ženě už to začíná být jedno.
Ve mně se naopak odhodlání zvedlo.

Boj se sněhem, to jest našim údělem!
Domů lezem temným tunelem.
"Společně, děti, domovinu dobudem.
Tady máte lopaty, tak pracujte, a šupem!"

Globální oteplování nám prý hrozí,
tady o něj v zimě každý prosí.
Minimálně sedm vrstev člověk nosí,
nedělám si srandu, jak se domnívají mnozí.


Na příští rok si koupím sněhovou frézu…