...
přidáno 18.11.2017
hodnoceno 1
čteno 841(7)
posláno 0
Už je vo mne vlhko, slizko.
Hlavu skláňam hlbšie, nízko
v padnuté prsia.

Vidím, hľadím na strnisko.
Čerňou, suchom do oka blyslo
plevy zaslzia.

Nehybno je či vetristo?
Jeseň sa náhli cez strnisko
v zadymenej hmle.

Sivý oblak, tlak je nízky,
oblohy vrak, čierne misky
bez dna. Bezvetrie.

Prvá brázda vyoraná,
na nej sedí čierna vrana
hľadá zrno v nej.

Brázdy k brázdam pribúdajú
tam hľa vrany sa zlietajú
k hrude mazľavej.

Babie leto sa v slnku blyslo.
Víno zreje, nezakyslo
v sudoch obruči.

Dlhá jeseň chryzantémam
šepká čosi k láske témam
v teplom náručí.

I v decembri, v priazni zimy
praje život v teple klímy.
Strom, krík zapučí.


Anna Vodičková

přidáno 18.11.2017 - 10:54
snažím se vžít, vžít do pocitů svých rodičů, často, snažím se jim zpříjemnit roky, brát je vážně, no ono je stáří vážné, myslím ale, že může být i krásné, myslím že se ti to podařilo vyjádřit

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
K sedemdesiatke : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Staroba, Popol som
Předchozí dílo autora : Novembrový orchester

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming