bez názvu

Za devatero kopci, devatero kraji,
kaštanů pár lidé tamní znají.
Kaštanů či lesních studen
hlubokých jak žebrákova kapsa?
Kaštanů či lesních studen snad?
V nich utopit se dám vždy rád.

Z těchto rajských zahrad dám se k jihu,
přejdu kopec, přečtu knihu.
O místě, kde dva růžové břehy
skrze sladký smích a hlásky
vzbouzí v srdci mém plameny lásky.

Ona zem je pro mě tou,
ve které chci život žít,
nechat vyrůst lípu stoletou,
chovat kočku a psa,
každé ráno tvář Ti políbit.

Jednou to místo celé poznám a zmapuji,
však v tuto chvíli chci jen říct,
že Tě neskonale miluji.