Úsměv

Nebásník: děkuji ...

děkuji za přečtení a názory ..Láska je život sám ,jeho podstata ,Láska má mnoho podob a forem ,pokud nic nemilujeme nebude nás nic bolet ,pokud cítíme bolest pak proto že nám na něčem záleží ,nejsme lhostejní ,něco či někoho milujeme - tedy žijeme ...v životě jsou věci,chvíle ,časová období které bolí ale bývájí důsledkem něčeho krásného ,hlubokého ,důsledkem naší podstaty ...ergo kladívko - i bolest je průvodním jevem Lásky ,což ale není Défétismus ,naopak... bolest,strach nebo dokonce ztráta nejen že neneguje její příčinu - Lásku - ale povyšuje ji na skutečnou podstatu života a dává mu smysl ....

Cítit bolest znamená milovat,
ta bolest je vetkaná v duši mé,
druhému sebe zcela dát ... naposledy i poprvé.

Nikdy ten cit přeci nekončí,
i po smrti člověčí dál trvá,
vyrytý je navždy na duši,
září jak po dešti duha.

Bolest je protkaná láskou mojí,
vždyť milovat znamená o druhého se bát,
ten kdo ji nikdy necítil,
neví co je milovat.

taková smutná, milá, leč asi by na ní bylo práce dost, ale já tomu moc nerozumím, jen cítím...

DDD : nesouhlasím až tak, i když je láska opětována, bolavé je pomyšlení, že jednou skončí - a ona skončí i když se nerozejdete, jednou každý partner umře a s tu chvíli budeš " bez lásky"

Přemýšlím nad tím posledním řádkem. A ujasnil jsem si jednu věc - pokud je láska opětována, bolest by v tom neměla být. Což není nic extra objevného a s tou básní zas až tak moc souvisejícího, ale díky za to. Zaujala mě.