Scribo ergo sum

Mě se líbí taky spousty básní píši v přírodě tam můza políbí a příroda tě ukrije

Conely: "Vymýšlení pocitů" zní dost strašidelně. Ty buď máš nebo nemáš. Vymyšleným pocitům moc nevěřím. Stejně jako, když autor staví na odiv, jak tvořil pod vlivem a na co všechno v tom stavu nepřišel. Jasně, může to dát vzniknout geniálním věcem, ale tady jsem bohužel na takovou ještě nenarazil. On asi jen ten "vliv" sám nestačí, musí to asi mít co v člověku spustit. Každopádně mi to přijde trochu zbabělé, stejně jako třeba doping ve sportu.

Conely: jinak nevidím to v uspěchanosti doby, ale spíše o stylu jako takovém. Dnes můžeme najít dlouhé básně, tak jako jsme mohli už kdysi nalézt Haiku

Conely: S čím přesně hodláš u něj souhlasit?
Zase úplně každý nepíše, já třeba se pohybuji dost mezi lidmi a v podstatě nemám problém si vytáhnout bloček a začít něco psát uprostřed nějakého dění a tak. Lidé na se na to dívají povětšinou lehce podivně. Neříkám navíc, že nejsou jen mluvím o tom, že to není dnes nic, co si dáte do CV jako hobby.
Co se týče prosby můzy. Ano je to lehce nadsázka, ale popravdě víc mám problém se občas donutit psát než abych měl problém s nedostatkem můzy. už je to pár let, co jsem si stěžoval na nedostatek nápadů a inspirace.
Nemusím utíkat před čtenáři, třeba utíkám, před lidmi jež právě nečtou a naopak berou psaní něco jako podivínství
Co když chci být toulavým psem? Proč bych neměl chtít. Je to jako říct tulákům, že přeci nechtějí být tuláci.
Proč by ta věta neměla znít "proč chci být", ale má znít " proč jsem" může to být ve smyslu "proč chci být i v budoucnu"
Jinak já nikdy neřekl že se jedná o ledový potokto je dost špatně vyložené. Tam se nejedná o nějakou obrazotvornost, jenom mám rád ledové říčky v lesích, na druhou stranu ano může v něm být rušno, ale holt, lidé tyhle předsudky ke koníčkům odchýlených od normálů mají ( co se týče průměrné populace. Pokud myslíte, že ne, tak doboručuji vystoupit ze sociální bubliny)
Dále hodím do zamyšlení pár opoznámek
Nikde nepíšu že je to báseň o mně a nemusí být autentická, třeba je pro čtenáře, kteří se takto cítí, třeba je jen pro představu jak se někdo cítit může
Proč musí být báseň pro čtenáře? Přednostně může být určena mně samému. Také může být jen pro skupiny čtenářů, která se dá třeba i spočítat na prstech ruky. Nikdy jsem nepsal kvůli tomu abych zvedal ze židlí davy při čtení mých básní

DDD: Krátké básně se psaly snad vždy, přestože se jich tolik nedochovalo. Z mého neodborného pohledu soudím, že v dnešní době jsou populárnější a jsou častějším žánrem, než v antice "plné" dlouhých eposů... Takže lépe řečeno, opravdu si myslím, že krátké básně jsou součástí kvapící doby. Netvrdím, že krátké básně musí nutně být odfláklé (mé jsou :D) a také netvrdím, že na spěchající době je něco špatného. Ono je dost na pováženou koho nazveš skutečným básníkem, když od určitého stupně kvality (tedy bez pravopisných chyb a celkem se to rýmuje, pokud má) jde jen o subjektivní názor. Co myslíš těmi netradičními pocity? Přijde mi, že se neustále opakují ty samé dokola a nejde vymyslet nějaké nové.

Conely: Opravdu myslíš, že krátké básně jsou znakem spěchající doby? Máš pravdu v tom, že píše opravdu každý. Ale dá se v tom zorientovat. A té kvality je v tom setsakra málo. Já to mám tak, že obdivuju ty, kteří poezii dotáhli a vybrousili k takové dokonalosti, že ke sdělení téhož jim stačí zlomek toho, co jiným. Je v tom mnohem víc prostoru a i síly. Bavím se ale o skutečných básnících. Ne o exhibicionistech, kteří neumějí pořádně ani svoji mateřštinu, ale ukájejí se vyvěšováním svých netradičních pocitů a zážitků na internet.

Líbí se mi dlouhý komentář čokla se kterým nezbývá než souhlasit, neboť píše opravdu každý a je těžké nebýti psancem v psavé době. Době pospíchající a hlavně proto vmačkané do krátkých básniček. Slovní hríčka s psancem se mi však líbí. Navíc je tolik básní ve kterých se lidé prohlašují za mučedníky, že mi nezbývá než nad tím máchnout rukou a užívat si plynoucí rýmy.

trhlej čokl: (a tak zmizel dřív než jsem stihl odpovědět)

Určitě jsem text nepochopil. Jsem přece jen čtenář. Nedělej si se mnou hlavu. Tento web je plný skvělých básníků. Klobouk dolů před poezií tohoto webu.

DDD: neříkám, že nemám období, kdy nejsem schopný nic napsat, ale to spíš nejsem schopný ničeho a hlavně mě spíš opouští básnické střevo. Co se múzy týče. Ty chodí, tak nějak samy a nebo si pro ně umím tak nějak zajít (ono někdy stačí jen vnímat detaily všedních věcí a někdy zase jen otevřít dveře a jít se projít i třeba jen městem

trhlej čokl: Jsem na rozpacích zda odpovídat, či jen stroze odštěknout něco o nepochopení textu. Zřejmě musím trochu nabrat motivaci ( ta se snad dostaví po návratu do normálního života) Dej mi tedy pár dní na odpověď

Zamila: Na té to bylo asi i tak nějak celé postaveno ( a ještě na dvojsmyslu slova psanec, který se mi vždy strašně líbil ) Každopádně díky

Buď rád za to, že múza prosí tebe. Protože když naopak autor prosí múzu, což je bohužel výrazně častější případ, výsledek podle toho obvykle taky vypadá. Máš to hezký :-)

Super! :)

Poezie se nosí v jakékoli době. Básníci byli, jsou a budou. A nevěřím, že jsi psancem.
Navíc jsi první z básníků, kterého musí múza prosit.
Druhá strofa je poněkud podivná. Před kým utíkáš? Před čtenáři? A pak se vracíš a publikuješ na internetu? Opravdu potřebuješ ke psaní ledovou vodu? Bez ní to nejde?
Toulavým psem přeci být nechceš. Toho z tebe přece udělala dnešní doba. Tady si jaksi protiřečíš.
Správně by ta věta měla znít:
a až se mě někdo zeptá, proč jsem tím toulavým psem… (to by ti ale rozbilo závěr.)
Celkově text chápu. V dnešní uspěchané moderní době je slovo poezie bráno jako něco ze středověku, ale upřímně: to platí snad jen pro ty, kteří se o to nezajímají.
Kroutit hlavou můžeme stejně tak nad historickým šermem, skauty, akvabelami, a plastickými modeláři. To by v tom tvém ledovém potoce bylo docela rušno.
Ten, kdo má oči otevřené ale opovržením šetří. Život není jen laptop a připojení k síti.
Na internetu je tolik literárních webů, že by si jeden spíše pomyslel, že poezie je fenomén dnešní doby. Co Čech, to básník. Desetitisíce uživatelů dnes a denně publikují své pokusy o literaturu.
Být psancem je dle mého opravdu velká nadsázka. A chodit ledovou vodou abych nabral inspiraci, která mě o to dokonce musí poprosit je poněkud zvláštní.
Text předáváš čtenáři, který (doufám) nepochybuje o tom, že poezie má své místo v jakékoli době. Samozřejmě musí jít alespoň v závěsu s onou dobou.
Závěr: text mě jako čtenáře obsahem nepřesvědčil. Přijde mi nevěrohodný. Byť může být autentický.

Mně ze se libi i ty dve pred tim ;) Smutna pravda, ze poezie je hav, co se dnes nenosi.

Minimálně poslední strofa se mi fakt líbí... :-)