Rackové věděli co se bude dít.

Procházela se po mokrém písku, který ještě omývalo moře a zasněně si prohlížela skály z něj vyčnívající.
Kolem jedné prošla a přejela po ní rukou. S úsměvem zavřela oči.
Na chvilku se zastavila, zády opřená o skálu. Slyšela vlny, narážející do útesů v okolí, slyšela racky, pokřikující vzájemně na sebe, slyšela klid, jenž tímto krajem vládl a slyšela samotu.
Šťastnou samotu.
Vždy snila o něčem takovém. Stále nemohla uvěřit, že se její sen splnil. Ale byla šťastná.
Rozešla se po písčité pláži zpátky odkud přišla.
Když zdálky spatřila na bílo natřený, dřevěný domek, pousmála se a vykročila z mírného svahu směrem k němu.
Těšila se na to, co čekalo uvnitř.
Když šla po schodech na verandu, teprve tehdy si všimla, že se pomalu stmívá. Vzala za kliku a vstoupila dovnitř.
Přímo naproti stála ona. Zády k ní, a i když na ni neviděla, věděla, že v dlaních drží šálek čaje a dívá se z okna, na divoké vlny tříštící se o vše, co se jim připletlo do cesty.
Došla k ní, objala ji zezadu kolem pasu a políbila ji na krk.
"Fouká tam." Konstatovala dívka blíže k oknu.
"Ano, Berry, je tam trochu chladno." Odpověděla příchozí dívka a hlavu si položila na Berryino rameno. Ne však na dlouho.
Berry odložila šálek na okenní parapet a otočila se k Tuje čelem.
"Jsem ráda, že jsi zpátky, kočko." Usmály se na sebe a políbily se.
Venku se mezitím setmělo a vítr vlny rozdivočil ještě více; vypadalo to na pořádnou bouřku.
Na okno dopadly první dešťové kapky.
Tuja se zatřásla zimou, proto ji Berry vzala před hořící krb, před který se Tuja s radostí posadila.
"Myslela jsem, že se třeba posadíš na pohovku. Na zemi mi nastydneš." Zasmála se Berry.
Tuja zavrtěla hlavou a po chvíli dodala: "Věděla jsem, proč sem dáváme tak měkký, teplý a pohodlný koberec." Přičemž se na Berry otočila a v očích se jí zablýsklo. Berry se usmála. ´To je celá ona.´, pomyslela si.
Přešla před krb k ní a posadila se nalevo od Tuji. Ta se na ni otočila čelem a pousmála se. Jen lehce.
Berry se k ní naklonila a zastrčila jí pramen vlasů za ucho. Tuja sklopila oči a pak se Berry podívala zpříma do očí.
Na okno bubnovaly dešťové kapky silněji než předtím.
Berry ji políbila, jen se lehce dotkla jejích rtů. A pak více.
Položila Tuju na záda a naklonila se nad ní. Tuja jí pohladila nejprve přes paže pak z boku přes břicho a přes boky. Zajela prsty za lem trika a přetáhla jí ho přes hlavu.
Pak už to šlo rychle.
Venku už byla úplná tma, vítr se mísil s deštěm a narážel do oken a střechy, ale pro dvě slečny uvnitř existoval jen jejich moment.
Obě již byly nahé, Berry se skláněla nad Tujou a místnost naplňovaly jen zvuky praskajícího ohně a jejich zrychlené dechy.
Tuja zvedla ruku a prsty přejela Berry přes rty, přes krk, až se dostala ke svázaným vlasům, které rozpustila. Pomalu ruku stáhla; ani jedna se nepřestala dívat do očí té druhé, prohlížely se navzájem. Byla to jedna z těch chvílí, které nechtěly přerušit.
Nakonec to však udělala Berry, která Tuju vášnivě políbila a pak už nemohly přestat, zastavit.
Milovaly se před hořícím krbem na měkkém koberci.
Když pak Berry spala, Tuja jí pozorovala. Hladila ji po tváři, po vlasech, prohlížela si její rty, její zavřená víčka.
Ráno se probudila první Tuja. Usly tam, kde se to všechno stalo. Krb byl již vyhaslý.
Tuja se chvíli kochala pohledem na spící Berry, pak však vymanila svou ruku z pod její hlavy, opatrně, aby jí nevzbudila, a šla si uvařit šálek kávy.
Se šálkem v ruce vyšla na verandu a koukala do dálky. Po moři. Na nebe. Zezadu ji objaly Berryiny ruce. Hlavu si, stejně jako včera Tuja, položila na Tujino rameno.
"Včera.. bylo to krásný." pronesla potichu, spíše pro sebe, než pro někoho jiného.
Tuja beze slov přikývla. S lehkým, trochu posmutnělým úsměvem, který však Berry neviděla.
"Ti rackové.. věděli, že se to stane. Už když jsem včera na pláži pozorovala útesy."
Teď se zase pousmála, se smutným nádechem, Berry. Pohladila dlaní Tujinu ruku, která svírala hrneček. A bylo v tom hodně.