|
Nemůžeme žít vzpomínkami...
 14.05.2017 1 1029(12) 0 |
Utápím se ve vlastních myšlenkách
Jako v moři rozbouřených pocitů
S mým vnitřním klidem jsi mi plách
Ale pořád mám pocit, že jsi tu
Že ten večer jsem byla jediná
Že za to alkohol nemohl
Představa to je nevinná
Nevíš jak jsi mi se srdcem pohl
Už dávno jsem zapomněla
Na ty oči, úsměv, pohled
Tak dlouho jsem tě v srdci měla
Ty ses ale ani neohléd
Proč jsi mi říkal ty věci krásne tak
Když jsme se na vlnách něžnosti houpali
Když jsi na mě upíral svůj zrak
Staré rány už nikdo nespraví
A krvavé kouty srdce se odhalí
------------------------------------------
Jako v moři rozbouřených pocitů
S mým vnitřním klidem jsi mi plách
Ale pořád mám pocit, že jsi tu
Že ten večer jsem byla jediná
Že za to alkohol nemohl
Představa to je nevinná
Nevíš jak jsi mi se srdcem pohl
Už dávno jsem zapomněla
Na ty oči, úsměv, pohled
Tak dlouho jsem tě v srdci měla
Ty ses ale ani neohléd
Proč jsi mi říkal ty věci krásne tak
Když jsme se na vlnách něžnosti houpali
Když jsi na mě upíral svůj zrak
Staré rány už nikdo nespraví
A krvavé kouty srdce se odhalí
------------------------------------------
14.05.2017 - 21:41Ta báseň má jediný krásný moment - a tím je první strofa. Ta je prostě skvělá. Pak už to kulhá silně bohužel... Zkus psát méně ukecaně - prostě zbytečnosti osekej. Poezie nejsou věty... A nerýmuj sloveso na sloveso apod. Ale jsi ještě mladá, máš času dost na kvalitní poezii... :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jednou jediná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Zrcadlení citu
