Smutný příběh, který vás donutí popřemýšlet o životě
přidáno 30.03.2017
hodnoceno 1
čteno 918(7)
posláno 0
A je tu další článek s pod názvem , slunce'
Říká se že slunce vyhasne tak za milion let.. Ale mé slunce na této zemi už vyhaslou..
Není tomu dávno co jsem se ještě radovala ze života. Ještě pro mě svítilo slunce. Ale pak nastal ten zlom. Netuším proč se to stalo. Snad osud. Na který jsem nikdy nevěřila.
Stalo se to nedávno. Měla jsem narozeniny. Nejsem stará ale ani ne tak mladá aby se mi vešli všechny svíčky mého věku na dort.
Ale moje rodina mi přichystala oslavu. Nic velkého. Já můj přítel, maminka a tatínek a moje sestra.
Seděli jsme u stolu a povídali si o tom co se za ten rok událo. Ale v tom jsme uslyšeli ránu?
Rozbití skla na půdě.
Můj přítel se šel nahoru podívat, ale když se nevracel začali jsme se bát. A náhle jsme slyšeli jak můj přítel vykřikl a následně spadl ze schodů. Jeho tělo se dokutálelo až k nám. Měl prostřelený hrudník. Byl mrtví.. Ale než jsme stihli cokoliv udělat přiběhl vrah mého přítele. Měl v ruce pistoli a mířil na nás.
,, A teď nikdo ani hnout! . Řekl klidně jako by se před ním neválela mrtvola.
Nikdo se ani nepohnul.
Bála jsem se. Ale ne o sebe. Ale o své blízské. Náhle se můj tatínek začal chvět po celém těle. Vrah nevěděl co má dělat.
,, Co mu je?! . Řekl podrážděně a trochu vystrašeně.
Můj otec padl k zemi kde se třásl. Když jsem mu chtěla pomoct, vrah na mě namířil pistolí. A tak jsme se jen dívali jak umírá na infarkt. Ten stres a to vše mu přivodilo silný infarkt.
A pak to přestalo. Už se netřásl. Ale ani nedýchal.
Byl mrtvý..

Potom si nic nepamatuju. Jen z vyprávění vím že se vrah lekl. Asi s další mrtvolou nepočítal a tak zbaběle utekl pryč.. Moje sestra zavolala policii a záchranku , ale bylo již pozdě.
Přítele i otce mi nevrátil nikdo. A vraha nikdy nechytili. A jeho otisky na klice a dveřích jako by neexistovali.
Maminka se zhroutila. Bez muže nemohla žít. A to vše jí nějak cvaklo v hlavě a maminka musela do Psychijatrické Léčebny.
A aby toho nebylo málo sestra se odstěhovala do Ameriky, protože prý to tady v Čechách nevydrží.
Ale co já? Bez rodiny. Bez podpory..

Moje slunce pro mě ten den zhasnulo. A i když vědci tvrdí že je to nemožné, já to zažila. Já vím jaký je to pocit. Když stratíte vše a slunce se k vám odvrátí zády....
Je to asi dobře. Nezasloužím si slunce..
Pro mě už zmizelo.....



Tak to by bylo.... Snad se to někomu bude líbit.
NO NIC .. BYE BYR!! a dejte si bacha na OSUD
přidáno 30.03.2017 - 18:31
Svižně to osýpalo a má to myšlenku. Skvělá jednohubka k přečtení.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moje slunce už není : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Dnes první,první,první

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming