Dnes první,první,první

Jsem zde poprvé, a tak ještě nevím co a jak.

Tak nečekejte žádné zázraky.
Ale jdeme na to


Sen
V noci se mi zdál sen. Sny jsou normální, to ví každý ale takové sny se opravdu normální nezdáli.. Zdálo se mi že ležím v nemocnici a vedle postele stojí muž. Díval se na mě s takovým výrazem čirého potěšení. Zeptala jsem se ho co dělám v nemocnici ale on neodpovídal. Jen se na mě díval. Po chvíli mě popadl za ruku a posipal mi jí nějakým práškem. Načež mě začala hrozně bolet hlava a tu ruku jsem necítila. Ale potom jako by mi někdo dal pěstí do obličeje a já upadla do bezvědomí. Probudila jsem se n v naprosté tmé a nic jsem neviděla. Ale uslyšela jsem kroky. A pak, světlo. Viděla jsem toho muže s pochodní v ruce. Chtěla jsem se zvednout ale nešlo to. Jako bych byla svázaná. Ale pouta na rukou ani nohou jsem neměla. Nic mě nedrželo a přeci jsem se nemohla zvednout. Náhle po mě ten muž hodil tu pochodeň. Viděla jsem ten moment velmi spomaleně. Slyšela jsem svůj vlastní výkřik a potom jen oheň na mích šatech. Ale nehořela jsem. Pochodeň mi ležela v klíně,ale nezačala hořet jako normální oheň. Ten muž byl zřejmě pobaven mojí bezradností,protože se rozesmál. Byl to pronikavý a zlý smích ze kterého tuhla krev v žilách. A potom řekl ,, Ještě ne. Ještě neumřeš. Dnes ne.... " po těch slovech se rozplynul a já se probudila. Ráno jsem tomu snu nepřikládala moc velkou váhu ale když se tu noc sen opakoval začalo mi to být divné. A takhle to šlo celý týden. Až jednou se sen změnil. Začínal stejně. Nemocnice,prášek,tma.. Ale probudila jsem se v osvětlené místnosti plné krve. Na zdech po zemi,všude. Začala jsem se bát. A vtom ke mě přišel ten muž. Ale ruce měl za zády. Usmál se na mě ale to mě ani trochu neuklidnilo. Spíš vyděsilo. ,, Vyber si ruku" přikázal mi mile. Jeho milostí jsem byla překvapená. Netušila jsem ale jakou ruku si vybrat a proč. Ale kývla jsem směrem k levé ruce. Muž mi ukázal ruku kterou jsem si vybrala a v ní byla pochodeň. A pak mi došlo že v obou rukách držel tu samou pochodeň. I kdybych si zvolila jinak vždy by to byla pochodeň. Ale nebyla zapálená. Muž luskl prsty a pochodeň se zapálila. ,, to není fér! " vykřikla jsem zoufale. ,, život není fér " usmál ne na mě muž a hodil po mě pochodeň. Tentokrát moje tělo začalo hořet. A než jsem umřela stačil ke mě muž přijít a jemně mě políbit. A potom mi došlo že to byl můj zesnulý přítel. Zabil se při autonehodě. Našli ho v hořícím autě ale do nemocnice ho už dovést nestihli. Umřel dřív než ho stačili zachránit. A on mi to ukazoval ve snu. Nemocnice do které se nedostal. Oheň který ho zabil. A prášek symbolizující náš společný život který utíkal jako zrnka písku. Někdy byl příjemný a jindy pálil jako prášek v mém snu... A teď si přišel pro mě. Ale mě to nevadilo....
No tak to by stačilo :-) a BYE BYR a ať se vám nezdají sny
:-) počkat? Co? Ale to je jedno .. čuus