Noční-ranní zamyšlení

Znuděné ráno se probouzí. Líná je neděle a já se konečně vracím domů. Už dávno to nejsou časné ranní hodiny. Ale už dávno odbila i odbyla pátá hodina. Na východě vykukuje úsvit a obloha světlá, zatím co nade mnou se lesknou pozlátka hvězd. Oči se mi klíží a mechanicky noha nohu mine na cestě k bytu. V oknech věžáků se odráží první světlo dne a chladivá náruč noci uvadá. Město spí, ale v jeho žilách začíná pulzovat nová krev. Ptáci zpívají moll- ach ta nešťastná léta dětství v hudební škole… Fis, cis, gis, dis, ais, eis, his a druhý cinká do-re-mi-fa-so-la-si-dooooo…. Dávno jsou ty roky slastného spánku a volného času. Dnes prodávám svůj život za pár desítek korun na hodinu. Imrese rána blížícího se jara. Vzduch voní, je ticho. Nedůvěřivě sleduji mužské chodce s rukama v kapsách a soucitně hledím na ženy mířící na ranní směnu ve fabrikách. Úsvit se mě dotýká a vyzývá mě k činnosti. Má horká krev uvadá v pocitech méněcennosti. Cena střechy nad hlavou je k nevyčíslení. Kočka s mým příchodem ožívá. Uvědomuji si, že ze všeho na světě nejvíce miluji postel. Nedělní ráno a já se vracím domů ze šichty v baru. No proč ne. Nějak se člověk živit musí. Neděle- od slova nedělat…. Už dávno ne. Jsem dospělá. Iluze klidného života mizí s blížícím se vstupem do pracovní smlouvy. Upiš se ďáblu, panenko. Peníze potřebuješ a nemůžeš si vybírat…. Za pár tisíc mi dáš třetinu času svého života…. A nebo raděj půlku a vyšplháš se ma dvě desítky. Co ty na to? Vezmeš ještě pár víkendů, sem tam nějaký přesčas. Co ti říkali od dětství? Pilně se uč ať si najdeš dobrou práci. Kdysi možná, dnes už ne. Premiantka třídy, která reprezentovala školu. A za barem točí pivo a leje panáky. Do jedný nohy, do druhý. Za hezký úsměv bude i něco navíc, zákazník dá víc, než musí. Vyjede účtenka a EET vrní blahem. Puch piva a cigaret. Jen si zapal, květinko… Stejně jednou uvadneš. Takhle třeba umřeš dřív. Hřebíček do rakvičky, no a ještě jeden. Už to není známka vzdoru a dospívání.Není to cigareta zapálená tajně v lese. Muž udeří ženu s jakousi samozřejmostí. Netečné publikum. Nevděčné publikum. Krev ti vře a hoří. Braň tu čest! Ale tvou čest znásilňuje zaměstnavatel skrze pracovní smlouvu. Kruhy pod očima, rozcuchané vlasy. Před lety bys v tuhle dobu cstávala, dnes se pokusíš spát. Tak takový je život v dospělosti. Vztahem toužíš po sexu. Po styku s jiným tělem. Pro ten pocit tepu v hlavě. Už dávno to není ta nevinná láska, teď ji vinně przníš nevinným úsměvem. Tak takové to je. Měnit svůj život za pár korun na hodinu. Zapálíš si cigáro, aby ses přestala třást, po práci si dáš sklenku…. Nebo raději láhev. Když tě nikdo neobejme jdeš se milovat s postelí a ráno brečíš do polštáře s jakousi naivní nostalgií. Celá jsi naivní. Stále věříš lidem a oni tě klamou… Tak takový je svět dospělých. Lži a podvody, vše jen o penězích a o sexu. Měníš svou krásu za pocity touhy. Šeptáš svým pocitům, ať se uklidní. Stres je tvým pravidelným hostem, nedávno se dal dohromady s depresí. Vskutku jedinečný pár. Ale tobě se nelíbí ani jeden. Vyčerpaná usínáš, skleněná panenka se srdcem z levandulí. Opravdově miluješ jen svou postel a ledničku. Teda pokud je plná.