![]() ![]() ![]() ![]() |
Štvorlístok šťastia som hľadal v ďateline
v júnovom dni,keď jej okvetie praská.
Fialové čaro medom vonia v hline,
polia zlato zrejú, slnko si ich láska.
Štvorlístok šťastia som hľadal v ďateline
pomýlený túžbou horúceho júna.
Našiel som ho v riave, v lesnej úvaline,
v čare piesne ktorou zajaká sa žlna,
i v šepote dubov, osík a agátov,
v bielej kráse briezky ukrytej v zákutí,
v chvejivom vánku, ktorý sa hrá s trávou,
v stonaní víchrice keď v blesky zablúdi.
Štvorlístok šťastia som hľadal v ďateline.
Našiel som ho v sebe, vo svojej duši,
v rozkvitnutej baze, v mojej domovine.
Šťastie tak veliké až sa mi dych úži.
Anna Vodičková
v júnovom dni,keď jej okvetie praská.
Fialové čaro medom vonia v hline,
polia zlato zrejú, slnko si ich láska.
Štvorlístok šťastia som hľadal v ďateline
pomýlený túžbou horúceho júna.
Našiel som ho v riave, v lesnej úvaline,
v čare piesne ktorou zajaká sa žlna,
i v šepote dubov, osík a agátov,
v bielej kráse briezky ukrytej v zákutí,
v chvejivom vánku, ktorý sa hrá s trávou,
v stonaní víchrice keď v blesky zablúdi.
Štvorlístok šťastia som hľadal v ďateline.
Našiel som ho v sebe, vo svojej duši,
v rozkvitnutej baze, v mojej domovine.
Šťastie tak veliké až sa mi dych úži.
Anna Vodičková

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Štvorlístok : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Slovensko moje
Předchozí dílo autora : Odchody
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)