Frňák Mračil - oběť číslo 1-

I.
K ránu svitu slunce nový den přál,
kdekdo ve městě se usmíval.
Kdekdo i dříve vstal,
aby koupit snídani se jal.

Snad aby bylo toto ráno lepší,
každý pro nejčerstvější pečivo běží.
Snad aby každý spánek z domu hnal,
si k pečivu i kávu dal.

Každý se smál.
Každý se práce jal.
I řezník, starý protiva,
se dnes usmívá.

Městem se šum mnoha hlasů nese.
Každý se netrpělivě třese.
Ten den byl jak stvořený,
pro nákupy bez šetření.

Chystala se velká slavnost,
kde nacpe se každý jak prase.
Lidé dávali najevo svou radost.
Po roce je tu slavnost zase.

To vše snad proto, aby bylo co jíst.
Ale smím li já něco říct.
Oni jedí každým rokem o něco víc.
Ovšem postavy mají, jak nejedli by nic.

Krásné je jak bývají rádi.
Jak i z maličkostí radost mají.
Stále se v tom městě usmívají.
Většinou si tam pomáhají.

Přišla noc s ní měsíce svit,
a všude nastal klid.
Stoly již připraveny jsou.
Proč jen zeji prázdnotou?

Kdepak lidé jsou?
Ticho se nese tmou.
Proč radost dne se ze tmou ztrácí?
Proč nikdo zde nezpívá si?

Proč chybí slavností řev?
Proč chybí dobrá nálada a zpěv?
Ve městě se stal hrozný čin,
jenž radost přerušil.

Původně nesl se okolím zpěv i řev.
Ovšem během něj zazněl i poslední vzdech.
Starý muž byl zavražděn,
na chodníku opilcem nalezen.

Pláči jen ti co znají jej krátce.
Kdo asi chopil se té nechutné práce?
Ostatní jen zaražení jsou,
touto náhlou příhodou.

Abyste pochopili, museli byste starce znát,
ve městě ho málokdo měl rád.
Usmívat se snad ani neuměl,
nikdy nikomu vlídného slova nepověděl.

Starý muž se Frňák jmenoval.
Na každého se mračil,
na každého bědoval.
Vždy divně ústa krčil.

Na ulici vycházel jen se starým cylindrem na hlavě.
Ten cylindr kdysi červený pásek objímal.
Minulostí bych ten pásek rovnou nazýval,
neboť Frňák jej po pár dnech ztratil hravě.

Starý černý plášť vždy z dálky značil,
že blíží se starý Frňák Mračil.
Děti z něj měli noční můry,
dospělí zas kvůli němu měli chmury.

Hlasité mumlání pod jeho strništěm,
neslo se vždy tržištěm.
I když pražilo slunce dlouze,
v černém Frňák chodil pouze.

I když peněz měl jak šlupek,
vypadal on jak by z chudobince utek.
Kde mohl, šetřil.
Snad aby se z pohledu na peníze těšil .

V očích se mu třpytila vždy zášť,
jinak nebyl nebezpečný, nijak zvlášť.
Ovšem klepot jeho bot,
spouštěl z těla pot.

Kdo jen to mohl být?
Kdo jej mohl zavraždit?
Slavnosti pokračovat nebudou.
Nikdo nechce slavit pospolu se zrůdou.

Ten pocit, že je mezi nimi vrah,
nahání jen strach.
Nikdo se tak netváří,
ale jeden je řezník co života si neváží.

Každý se dnes v noci zamyká.
Bojí se toho řezníka.
Ti jež viděli osobu neživou,
usnou nemohou.

K ránu opět svitu slunce den přál,
každý ve městě se bál.
Málokdo v noci spal.
Vrah byl mezi nimi dál.