přidáno 18.01.2017
hodnoceno 0
čteno 1062(10)
posláno 0
Tiše sedí, hlavu sklání
srdce ztěžka odbíjí
uprostřed těch bílých plání
sníh mu padá na šíji.

Nemá kam jít, kam se schovat,
v krutém mrazu ponechán,
křidélka už dosloužila
tak tu sklíčen sedí sám.

Z posledních sil zkřehlé nožky
o větévku zapírá
zářné vyhlídky již došly
očka kalná přivírá.

Zkusil chladné zlověstnosti
v nehostinných krajinách
mráz jej zmohl do sytosti
prohrál bitvu, usíná.

Malý ptáček bez naděje
ztrácí vše, co zbylo mu
padá lehce do závěje
nechybí však nikomu.

Tiše leží malý ptáček,
Smrt ho v svůj háv ovíjí
drobný, hebký moudivláček
sníh mu padá na šíji...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming