S láskou

Až tady jednou nebudete
pak budeš cizí
dnes můj světe

Až tady jednou nebudete
až váš dům z cesty zmizí
odtrhnete mě od dítěte
pak budu žena cizí

Až všechno bohatství co máte
mně a mým sestrám zanecháte
a věci co nechci budou moje
ty uzamknu si do pokoje
jen všechny vaše věty, slova
budu si říkat zas a znova

Zrůda požírá mysl a tělo
v útrobách příběhy hnijí
smrtka si brousí zuby
v rakvi přibívají hřeby

Až otevřu ty dveře domů
a neřeknu ahoj
nebude komu

Až tady jednou nebudete
zůstanu v těch dveřích stát
a pomalu je zavřu
a uzamknu svůj dětský smích
zanikne v našich příbězích
a vy už tady nebudete
a bude pozdě se vás ptát
co mohla bych pro vás udělat

Vím, nechcete skoro nic
vlastně jen strašně málo
vyslechnout, pohladit
vážně vás brát
skoro nic co by za řeč stálo
proč mnohdy je to těžké tak

Ta krásná část románu
jablko u stromu
máma a táta
a dveře domů
pomalu končí
otáčím list

Dnes ještě ale můžu číst
a vrátit vám všechno
svou láskou a úctou

Tuhle část románu nepřeskočím
jen občas když odcházím
tajně brečím

Až masový vrah bez trestu přijde
až si vás mámo a táto najde
až řekne už je toho dost
budete ohlodaná kost

Lásku z očí vám neukradne
to jenom vaše schránka chřadne
tak než zanikne docela
vrátím vám vše co jste mi dali

S láskou vaše dcera...