 28.10.2016 0 809(10) 0 |
Velký města tě sežerou jako krvavej steak na hostině tygrů a kravaťáků. Zanechají zbytky šťávy ležet na talíři z betonových chodníků a kruhových objezdů vypouštět poslední výpary zoufalství do sídlišť provoněných domácí svíčkovou a varnami pervitinu.
Přežvýkaj tě a pokud máš dost štěstí, tak tě vyplivnou směrem k domovu bez energie a špetky chuti k troše dobrýho života. Ironie nazývat to štěstím, viď? Jaký to je být antilopou na území lvů, zlato?
Velký města tě sežerou, roztrhají tramvajovými tesáky závěrem klubové noci, už daleko od barevných světel a rumového opojení v mlze cigaretového kouře a garážovýho rocku. Rozrdtí tě silnicemi, ranní a odpolední špičkou jako špatní učitelé a školský systém drtí denně sny malých a nevinných.
Donutí tě sežrat sebe samu, spolykat se jako had bílou myš plánováním imaginární socialistické revoluce své duše. Už na vás budu hodnej, ale na čem vlastně záleží, sežerete mě, i když už vás žrát nebudu?
Velký města tě sežerou, když se budeš utápět v Kvílení od Ginsberga. Jsem s tebou v Rocklandu, ale kdo je s tebou tady, kotě? Připadáš si prokletá ve světě svatých? Sežerou tě všechny andělské tváře pokrytců, které poktáváš denně po cestě do práce, kde za pár drobných vyděláš tisíce pro někoho jinýho.
Sežerou tě a budou tě žrát dál, když budeš toužit po domovu, kam se nevrátíš, abys neukázala slabost mámě s nejlepší fazolovou polívkou na světě, která ti tak věřila. Spoutají tě svou brutální silou tak něžně, že vždy budeš mít možnost úniku. A nikdy sílu jí využít.
Velký města tě sežerou nekonečnými možnostmi, kterých se bojíš, svým neustálým pohybem, tím, že jsou vždy zaneprázdněná i tím, že se v nich schovává nespočet potenciálních duševních bratrů a sester, kteří se cítí jako ty, jen nemají čas ani odvahu s tebou promluvit.
Velký města tě sežerou, moje milá, ale pověz, je to horší, než pomalu hnít v těch malých?
Přežvýkaj tě a pokud máš dost štěstí, tak tě vyplivnou směrem k domovu bez energie a špetky chuti k troše dobrýho života. Ironie nazývat to štěstím, viď? Jaký to je být antilopou na území lvů, zlato?
Velký města tě sežerou, roztrhají tramvajovými tesáky závěrem klubové noci, už daleko od barevných světel a rumového opojení v mlze cigaretového kouře a garážovýho rocku. Rozrdtí tě silnicemi, ranní a odpolední špičkou jako špatní učitelé a školský systém drtí denně sny malých a nevinných.
Donutí tě sežrat sebe samu, spolykat se jako had bílou myš plánováním imaginární socialistické revoluce své duše. Už na vás budu hodnej, ale na čem vlastně záleží, sežerete mě, i když už vás žrát nebudu?
Velký města tě sežerou, když se budeš utápět v Kvílení od Ginsberga. Jsem s tebou v Rocklandu, ale kdo je s tebou tady, kotě? Připadáš si prokletá ve světě svatých? Sežerou tě všechny andělské tváře pokrytců, které poktáváš denně po cestě do práce, kde za pár drobných vyděláš tisíce pro někoho jinýho.
Sežerou tě a budou tě žrát dál, když budeš toužit po domovu, kam se nevrátíš, abys neukázala slabost mámě s nejlepší fazolovou polívkou na světě, která ti tak věřila. Spoutají tě svou brutální silou tak něžně, že vždy budeš mít možnost úniku. A nikdy sílu jí využít.
Velký města tě sežerou nekonečnými možnostmi, kterých se bojíš, svým neustálým pohybem, tím, že jsou vždy zaneprázdněná i tím, že se v nich schovává nespočet potenciálních duševních bratrů a sester, kteří se cítí jako ty, jen nemají čas ani odvahu s tebou promluvit.
Velký města tě sežerou, moje milá, ale pověz, je to horší, než pomalu hnít v těch malých?
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Velký města tě sežerou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hele, asi ne
Předchozí dílo autora : Koncept chtění 2
