 11.10.2016 6 1241(14) 0 |
Když je nevezmeš do dlaní, zemřou.
Když je vezmeš do dlaní,
chvějou se,
a časem
zemřou.
Když nenajdou tvé dlaně,
zkřehnou, pláčou, odcházejí.
A přece, ani dotek
neodnese slzy.
Jen probudí mráz na zádech,
husí kůži
a tetelení
na zbytek té krátké věčnosti.
Když je vezmeš do dlaní,
chvějou se,
a časem
zemřou.
Když nenajdou tvé dlaně,
zkřehnou, pláčou, odcházejí.
A přece, ani dotek
neodnese slzy.
Jen probudí mráz na zádech,
husí kůži
a tetelení
na zbytek té krátké věčnosti.
12.10.2016 - 21:30vanovaso: casa.de.locos: DDD: Díky moc za zastavení i za komentáře. Potěšily
12.10.2016 - 15:08Mně se také líbí, i když tam citim víc doteky a jejich vliv... a přece ani dotek neodnese slzy :-)) , možná trochu učesat, jak bylo zmíněno, ale super
12.10.2016 - 13:39Za mě dobré, obrázek prchavého světa, brambory mi rozhodně neevokuje.
12.10.2016 - 13:26Je taková rozcuchaná, ale asi i (nejen) tím je pro mě osobitá. Zaujala mě. Hezká slova :-)
12.10.2016 - 00:02Lidé jsou jako brambory,
když je sníš, zemřou...
Lidé jsou jako brambory,
když je najrájíš, zemřou...
Promiň pro mě dílo bez hlubšího nápadu. Trochu nuda.
když je sníš, zemřou...
Lidé jsou jako brambory,
když je najrájíš, zemřou...
Promiň pro mě dílo bez hlubšího nápadu. Trochu nuda.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lidé : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Slova jako voda
Předchozí dílo autora : Dneska bylo léto
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
