věnováno M. V.
přidáno 02.10.2016
hodnoceno 5
čteno 910(13)
posláno 0
Schováváme se mezi řádky romantických hloupostí
venku prší
a mně se v hlavě zase motaj vzpomínky na doby minulé
slepě a bez lítosti
slepě a se smutkem
obemknuly mou duši tenkým filmem
promítám si Tvé úsměvy a všechny momenty
olivový oči zapsaný do věčnosti
bledou kůži a hořký šeptání pulsující černočernou tmou
-ptám se v nekonečném tichu-
jak se někdo jako Ty mohl narodit?
ve špíně tohohle světa
jak se někdo jako Ty mohl narodit?
stejně záříš
a Tvá ústa se třpytí slovy jako listy
omámený jarním sluncem
přidáno 04.10.2016 - 15:59
Loreley: Když se to umí podat, tak samozřejmě odjakživa...
přidáno 04.10.2016 - 11:48
Homér: odkdy jsi Ty na romantiku?! :D
přidáno 03.10.2016 - 12:47
Ou, romantika! Líbí...
přidáno 02.10.2016 - 21:33
Yanishka: ❤️
přidáno 02.10.2016 - 20:50
oooo zase nádhera

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nedělní odpoledne : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : utéct
Předchozí dílo autora : Moment

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Lizzzie řekla o prostějanek :
podle mě je to něco jako druh anděla s šibalským srdíčkem:)..ale ona mi pořád nevěří...i když je mi jasný, že jenom chce, abych ji o tom neustále přesvědčovala:):P
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming