Po čem tvé srdce touží

Po čem tvé srdce touží

To jsem zase jednou zavítal do podniku alá není všechno zlato, co se třpytí, který už byl poměrně dost nacvakaný dámičkami a slečinkami trpící diagnózou mattoni. Prostě buchty, co dřepí u jedné matonky v nablýskaných hadříkách a vysolárkovanými ksichtíky s vytetovanými oblouky slávy lanaří bohatý ženáče a podnikatele, aby za ně uvalil slušnou sumičku.
Jsem celkem pohledný sympaťák, vysoký, štíhlý, přirozeně osvalený, modré oči, hezký úsměv, takže jakmile jsem zaujal místečko u baru, nenuceně si koupil drahou whisky a nechal pinglici dost bohaté spropitné, už jsem v závěsu cítil zlatou rybku.
Seděla na barové stoličce opodál, nohy proklatě dlouhé až do nebe, mini šatičky bez ramínek končící těsně pod prcinkou, aby všechno bylo vidět a zároveň mi nic neukázala. Medové vlásky až po pás, nebyla ani moc zmalovaná, což jsem v duchu ocenil a už mi nenápadně dávala najevo, že opravdu žádnou společnost nečeká.
Pocucávala minerálku s citrónkem černým, tlustým brčkem, tajemně se u toho usmívala a neustále se do mě vpíjela svýma krásně zelenýma očima, přičemž pochopitelně nezapomněla mrkat dlouhými řasami jako kolibřík křidélky. Vypadala udržovaně, navoňaně, vyholeně a hladce jako porcelánová panenka. Srknul jsem whisky, poručil si další a přátelsky na ni mrknul. Cudně sklopila oči, asi aby nevypadala jako děvka a pak je ke mně opět pozvedla a znovu se nenuceně pousmála. Rozkošně si přehodila nožku, přes nožku, kontíčky ozdobené luxusními lodičkami na jehlách a prstíky s gelovými drápky si začala namotávat pramínek vlásků.
Nuže jsem se nechal lapit do jejich sítí a přisedl si k ní.
„Co na mě tak upíráš ty svoje zelená kukadla?“ usmál jsem se na ni líbezně a svůj předražený dotykáč, co jsem v blbém rozmaru vzal na splátky jsem nenápadně položil na barový pult.
„Jsi mi sympatický...“ řekla tajemně a nehty si prohrábla vlasy, až se jí ty prsteny na drápech pořádně zaleskly.
„Ale nepovídej, co piješ koťátko?“ mírně jsem přidal na plynu, ale neucukla. Ze zelených očí jí šperky, drahé dovolené a luxusní kabelky bez jejího vlastního přičinění doslova čišely a já už věděl, že dnešní večer nebude jen tak ledajaký a že můžu konečně risknout to, o čem jsem tak dlouho snil.
„Mochito...“ odpověděla mi sladce a dál na mě mrkala těmi svými dlouhými řasami. Galantně jsem poručil dva nazelenalé drinky a znovu ji pořádně prohlédl. Byla jako dobře udržované domácí zvířátko, mazlivé, hravé a náročné, však vyhodit ji i s pelíškem na ulici, z krásy by do týdne nezbyl ani popel. Nuže jsem se rozhodl přistoupit k akci. Zapálil jsem si Davidoffku stříbrným, luxusním zapalovačem, rozkošnicky na ni fouknul kouř a začal.
„Jsi krásná, princezno. A já jsem upřímný a jednám s lidmi na rovinu, tak to mám ve světě byznysu rád. Už dlouho makám, honím prachy a ani si jich neužívám. Potřebuju k sobě nějakou mazlivou kočičku, jen tak nezávazně, na dovolenou, na obchodní večeře a jen tak někdy na chvíle samoty. Ale na druhou stranu mám rád svobodu, nezávaznost a jsem dost náročný, co se týče jistých věcí... Samozřejmě ti za tvé služby královsky zaplatím a koupím ti to, po čem tvé srdce touží, to je ten nejmenší problém, zlatíčko...“
Čekal jsem, že mě pošle doprdele, ale byla asi z jiného těsta nebo její sponzor spáchal sebevraždu, či skončil v kriminále a hledala studnici novou.
„Hmmm...“ přimhouřila slastně oči „to zní zajímavě, mám ráda muže, kteří vědí, co chtějí a jdou si tvrdě za svým...“ pronesla pateticky a znovu dráždivě usrkávala drink. Asi si připadala nepostradatelná, výstavní a nedosažitelná, ale mě začala připadat mírně k smíchu.
„Dobrá tedy, tak můžeme začít s domluvou, kočičko...“ oslovil jsem ji už mírně familiárně, jelikož už byla napůl moje štětka a vytáhl z brašny velký tablet, hříšně předražená zaslepenost spolu s dotykovým smartphonem a otevřel na něm doma sesmolenou smlouvu. Trošku ztuhla, ale vidina luxusního žití ji zřejmě hnala dál jako zlaté perpetuum mobile.
„Ale ,ale, neboj se. Jsem obchodník a jsem zvyklý mít na každou službu a obchodní transakci smlouvu, víš? Doba je zlá, však to znáš, ne?“ Soucitně přikývla a smlouva ji přestala vadit, stejně tak jako to, že jsem ji zařadil do škatulky obchodní transakce. Na city zřejmě nehrála, její láska byly valuty, cash a elektronická měna.
„Je to jenom taková naše dohodička, já slibuji, že ti koupím, to, po čem toužíš a ty mi za to splníš mé nejtajnější sny, chápeme se?“ Mrknul jsem na ni a palcem ji rozkošnicky přejel po krásně modelované bradičce.
„No tak dobrá, já mám ráda adrenalin a nebojím se ničeho, jsem už velké děvče a jsem dost náročná, tak aby ses nezaleknul.“ Lačně si potáhla z tenoučké cigaretky, foukla mi kouř laškovně do tváře a do smlouvy krasopisným tahem vypsala své iniciály a pak ji nonšalantně podškrábla.
„Nuže, vidím, že se ráda zdobíš, co kdybychom začali nějakým hezkým šperkem, pusinko? Třeba náhrdelníček na tvou labutí šíji, co ty na to? Bude to takový začátek, abych já věděl, zdali si přijdu na své a ty taky, to je fér, nemyslíš?“
Přikývla a poprvé mě políbila a mě připadalo, že se jí panenky roztočily jako šašci v automatech při jackpotu a měl jsem sto chutí ji z té barové sesle shodit na zem.
Ale ovládl jsem se, mrknul jsem na hodinky a oznámil jí, že je půl desáté večer a v obchoďáku mají ještě půl hodiny otevřeno a pokud vím, klenoty Aurum tam nejsou jen tak pro nic za nic. Bleskově slezla ze židle, já galantně zaplatil útratu, přičemž jsem nechal číšnici dýško minimálně pět stovek, pro její krásné oči a gentlemansky nabídnul rámě své vypočítavé panence. Ovinula se kolem mě jako liána a ve mně pomalu a tiše rostl hněv za všechny chlapy, co hledají lásku, ale v očích žen jsou jen chřestící pokladničky.
V klenotech ještě nezavřeli, taxikář byl jako blesk, no aby ne, za ten litr, co jsem mu vnutil, takže jsem jí dle dobrých mravů podržel dveře a ona radostně na těch jehlových podpatečkách odcupitala dovnitř jako malá holčička do říše panenek Barbie. Očka ji těkaly po drahých ozdobách mistrů zlatníků a až si nakonec konečně vybrala. Nebyla troškařka, ale zase nechtěla vypadat jako pijavice, takže zvolila zlatou klasiku. Prsten z bílého zlata se zirkonem a jemný náhrdelník s kulatým, zirkoniovým přívěškem. Suma sumárum, devět tisíc šest set padesát poctivých českých korun. V duchu jsem zaúpěl bolestí, ale za to, na mě čekalo, mi to kurevsky stálo. Spokojená, jako namlsaná kočka, se na mě pověsila znovu a tiše předla.
Venku před obchoďákem jsem drsně drapnul za tu její útlou ručku, schopnou asi jen hrabat cizí prachy, pořádně s ní škubnul a můj rozněžnělý modrý pohled docela dost zesurověl.
„Tak jdeme!!!“ zavelel jsem drsně a stisk pořádně zesílil. Tajemný úsměv náročné princezny ji zmizel z tváře a docela byla polekaná.
„Co blbneš?“ kuňkla přiškrceným hlasem a už, už se rozhlížela, kudy mi zdrhne. Ne, ne, koťátko, za ty prachy tě jen tak nepustím, ty děvko jedna!.
„Ale, ale, ty se bojíš? Já teď chci svůj nejtajnější sen, ty špinavá couro!!!“ zasyčel jsem na ni nasraně a vztekle si ji přitáhnul k sobě. Ani jsem to moc nemusel hrát, pěnil jsem hněvem jako nikdy. Snažila se mi vytrhnout, ale já nenechal nic náhodě a vytáhl na ni bajonet, který jsem si půjčil od kámoše, co dělá do historických bitev a z očí mi sršely blesky.
„Na co máš ten bodák???“ zakňourla skoro plačtivě a celá se roztřásla jako osika.
„Na to, kdybys mi chtěla pláchnout, kurvičko! Já svůj slib splnil! A teď chci ten tvůj, rozumíš?“ vrčel jsem nenávistně a sprostě ji na ulici kousnul do krku, až zaúpěla od bolesti.
„Já budu křičet o pomoc!!!“ zaštkala zbaběle, ale když jsem ji znovu pohrozil bodákem tak, že jsem jí ho přitlačil ke krku, zmlkla a nechala se naverbovat do taxíku, který zrovna projížděl kolem. Nechal jsem nás odvézt na okraj města, kde lišky dávaly dobrou noc a ona celou cestu ani nepípla. Pořád si jen mnula v prstech přívěšek, co jsem jí daroval, jako by se ujišťovala, že si snad dělám prdel a v lese bude na ni čekat večeře při svíčkách a moje něžná slova omluvy. Ale chyba lávky. Zacvakal jsem tágo a drsně ji vytáhl ven. Taxikář zmizel a já ji měl konečně jenom pro sebe. Věděl jsem, že kousek u lesa je polorozpadlá malá budova a ta se teď dala dost dobře využít. Prudce jsem do ní žduchnul, že upadla na zem a začala brečet.
„Prosím tě, neubližuj mi, prosím!!!!“ vzlykala zoufale, ale já nedbal jejích nářků. Drsným čapnutím za prodloužené pačesy jsem ji donutil vstát a bajonetem u krku k poslušnosti.
„Mám rád brutální sex a násilí!!! A ty mě teď budeš poslouchat, ty mrdno hnusná, nebo tě podřežu jak islámský fanatik a tvojí píču sežeru, rozumíš?“ V očích se jí na okamžik zhmotnil čirý des úplně zkameněla a já se jen zasmál hrubým smíchem a za vlasy jí dosmýkal až k rozbitému stavení. Prudce jsem s ní mrštil proti zdi, až jsem zřetelně slyšel, jak si polámala nehty, když se o ni zastavila a s kvérem v ruce ji donutil, ať si klekne. Roztřeseně zírala do hlavně pistole a na krku se jí výsměšně blýskal přívěšek za moje těžce vydělané prachy.
„Prosím, nech mě žít!!!!“ rozplakala se už zoufale a hlasitě vzlykala na celý les a ukázkový ksichtík měla celý zmáčený a usoplený. Jak rozkošné.
Natáhnul jsem jí pořádnýho facana, že ji zeď malém dala druhou a druhýho, ať ji srovnám obratle.
„Abys měla proč brečet, ty špíno!!!! Svoje dostalas, a teď chci já svoje!!!! Předtím tě nezajímalo nic, co?!“ zařval jsem na ni a tahal ztopořenýho čuráka z kalhot, protože tohle mě už dost začalo rajcovat. Stál jsem nad ní, rozkročený, jak voják nad ženskou poraženého úhlavního nepřítele a v péru mi už proklatě cukalo.
„Kdybych věděla, jaký máš skony, v životě bych s tebou nešla ani na kafe!!!!“ rozbrečela se ještě více a žalostněji nad svou hloupou chybou a lehkovážností. Pohrdavě jsem se zasmál a plivnul po ní a natáhnul kvér.
„Já mám normální sklony, čubko, já jen nesnáším zlatokopky!!!“ zasyčel jsem ještě nenávistněji a přiložil ji pistoli k hlavičce, co už nevypadala tak luxusně a draze. Hlasitě se rozvzlykala nanovo a tak jsem jí střelil další a ještě větší.
„Klekni si, svině a zapři se o to zábradlí!!!“ poručil jsem jí, významně zaťukal hlavní na rezavou trubku, co byla přivařená do zdi a ona to poslušně udělala. Policejními pouty jsem jí přikurtoval každou ruku zvlášť, klekl si za ní, trhnutím z ní serval šaty i kalhotky a pořádně do ní zajel. Byla sevřená a suchá jako troud, jelikož se asi dost bála, tak jsem si pořádně plivnul do dlaní a surově jí ten její zlatý důl prohydratoval. Zaúpěla bolestí, což mě rozdráždilo ještě více a narval jí čuráka do kundy znovu až to v ní zapraskalo. Rukama jsem pořádně stisknul ty výstavní kozičky a nenasytně se do ní obul. Chvíli naříkala, ale pak se jí to ale zřejmě začalo líbit a dost zvlhla, protože jsem tu její medovinu cítil až na břiše.
„Líbí se ti to, co? Kurvo jedna!!!!“ hekal jsem nadrženě a drsně ji znovu čapnul za hlavu, abych mohl přirážet ještě divočeji. Píča jí divoce mlaskala, jak chtěla sežrat ten můj pořádný cukrkandl a já dokonce zaslechnul mírné vzdechy, tlumené sevřenými rty. Tak ty nebudeš křičet?
Trhnutím za vlasy jsem sí její hlavu přitáhl k sobě a dost brutálně jí zmáčkl hrdlo, až se zakuckala a na obličeji jí vylezly fialové žíly.
„A teď to, co mám nejradši!!!!“ zafuněl jsem jí do ucha a natvrdo, bez oznámení jí klacek narval do prdele, až jsem pocítil, jak se ten její panenský análek roztáhl na limitní pružnost a trošku prasknul. Zaječela jako postřelená prasnice na celé širé okolí a ještě dál a já neváhal a pořádně jí tu prdelku prodřel.
„Ty hajzle!!!! Ty parchante!!!! Ty sviňáku, zkurvysyne!!!!!!!“ ožila najednou a vřískala bolestí. Nožkama zuřivě kopala, až si sezula ty luxusní šlupky od Blahnika, tak jsem jí je přiklekl a píchal jí do prdele dále. Když jsem cítil, že už budu, znovu jsem na ni tasil kvéra a nacpal ji cukajícího žaluda až na mandle. Pravidlo pochopila, jedno kousnutí, jeden výstřel a já jí mocným výronem semene tak zalil, že to nestačila ani spolykat, dávila se tím a teklo jí to nosem. Celá se třásla hnusem a ponížením a já a bych dontul celou výchovnou lekci, jsem ji rozkošnicky pochcal, sbalil si fildlátka a nonšalantně ji do rozmrdané kundičky strčil klíč od pout.
„Nenechávej mě tady, slyšíš?!?“ zaječela na mě, celá zalepená od mých šťáv a svých soplů, rozcuchaná, špinavá, zneužitá a úplně nahá.
„Ale, on ti někdo pomůže, sviňko, bylo to pěkné nemyslíš?“ usmál jsem se na ni líbezně a poslal ji vzdušný polibek.
„Za ty šperky, no neřekni...“ dodal jsem sladce a s vyprázdněným pytlem a dokonalým pocitem zadostiučinění jsem odešel domů se vyspat. Ještě za mnou něco volala, ale měl jsem ji na háku, kurvu zlatokopeckou.
Nicméně, neudala mě a já ji za dva měsíce potkal u baru znovu, jak namotává jinýho zlatýho hřebce.
„Je libo ještě šperky, koťátko?“ usmál jsem se na ni a přátelsky mrknul.
„Ty mi jdi z očí, ty ubožáku!!!“ zasyčela na mě nenávistně a tasila nehty jako kočka drápy.
„Hele, frajere...“ oslovil jsem její potencionální kořist „tahle mrdá jenom za zlato a kameny a nechává po sobě chcát, vím o čem mluvím...“ řekl jsem mu přátelsky a chlapík mírně vytuhnul a tázavě se na ni podíval. Urazila se a s hrdě zdviženou hlavičkou odklapala pryč, ani nebylo poznat, jak jsem jí tehdy natrhnul. Chlápek jen pokrčil rameny, pozval mě na panáka a celou dobu jsme ty navoňané herečky, slyšící jen šustot bankovek svorně ignorovali.
A že jich tehdy zase vyrojilo...