Aeneás a Satyr- část II.

"Není nad to, dostat zadarmo najíst," poznamenal Menos a zářivě se šklebil pod plavými vousy.
Věčně nasupený Achates jeho nadšení nesdílel. "Většinou to stejně stojí za nic..."
"Mohls zůstat s muži na pláži, Achate," řekl Aeneás a uhladil si svoji slavnostní nachovou tuniku se zlatým lemováním. "Midas je nudný patron. A trochu podivín, to je pravda..."
"Prej trochu!" odfrkl si zkušený válečník. "Ten by prodal i vlastní děti za novou lyru!"
"A matku za harfu, viď? A teď už ticho, moc dobře víš, jak dobré mají stráže uši..."
Prošli branou z hrubého dřeva a brzy byli uvedeni do králova megaronu. Místnost byla z lesklého mramoru a na poměry v téhle odlehlé končině i dostatečně rozlehlá. Uprostřed planul mohutný oheň. Kolem něj, mezi čtyřmi mocnými sloupy stály lavice. Na nich seděli muži, kteří v paláci alespoň něco znamenali. A že jich bylo. Kromě královských pastýřů, lovců nebo kněžích zde byli písaři, nižší urozenci a členové osobní stráže. Ti všichni setrvávali v tichém hovoru.
Na dřevěném a měděném trůně, přímo naproti vchodovým dveřím, seděl král Midas. Kolem stál hlouček nejbližšších. Vladař shromáždění pozoroval netrpělivým pohledem. Když zmerčil Aenea, rozjasnila se mu tvář. Hlasitě tleskl. Hluk v síni okamžitě ztichl a mužové kolem ohně povstali. Nově příchozí trojice vyrazila k trůnu.
Musel to být zvláštní pohled. Urostlý dardanský princ s jiskrou v oku. Rozložitý, plavovlasý kormidelník-pijan a lysý veterán s pažemi pokrytými sítí jizev.
Aeneás mírně sklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Chtěl působit jako úctyhodný vládce.
"Králi Midasi. Děkuji bohům, že mi dopřáli opět spatřit sloupy tvého megaronu! Není palác od Ithaky po Kypros, kam bych zavítal raději!"
Král spokojeně přikývl. Byl to drobný chlapík nízkého vzrůstu, věkem někde nad třicítkou. Měl husté, neposlušné vlasy i vousy a zvláštní oči. Ruce mu Zeus nadělil mimořádně chlupaté, ale co člověka upoutalo nejvíc, byly jeho uši. Veliké, křivé a jakoby oslí. Aeneás dobře věděl, jaké vtipy na ně vznikají u králových poddaných a také to, jak je vladař trestá...
Midas vstal a stiskl mladíkovi předloktí. "To já jsem potěšen návštěvou takového reka, jako je samotný Aeneás, syn Anchísův, princ z Dardanie. Usaď se po mé pravici, příteli... Strabóne, začni!"
Oslovený služebník vydal rychlé pokyny. Do místnosti okamžitě vpadla desítka otroků s měchy vína a číšemi, které podívali hostům. Další sloužící přinášeli stoly a kladli je před pozvané. Následovali otrokyně s mísami plnými jídla. Jak ženy, tak strava vzbudili radostný povyk všech přihlížejících.
Midas si důstojně odkašlal a pozvedl číši do výše.
"Úlitba bohům!" otočil pohár a nechal trochu vína dopadnout na zem. Aeneás i všichni ostatní jej příkladně následovali.
Dardanský princ vylil dobrou polovinu poháru a zbytek vyprázdnil několika mocnými doušky. Mlaskl. Tohle víno bylo mnohem lepší než to, které pil před palácem. Král usedl a to bylo znamení, že hostina může začít. Aeneás se potěšeně zadíval na jídlo, jež před ně kladla snědá otrokyně a sáhl po bílém chlebě a jehněčí pečínce.
Zakousl se do masa, až vytryskla lahodná šťáva. Midas popadl pořádný kus vepřového a cpal se tak, že by se za to nestyděl i kdejaký významnější vladař. Po pár okamžicích mu na talíři zbývala jen polovina porce a veškerá šťáva s hlasitým mlaskáním tekla do vousů.
"Mám jen ty nejlepší krmné vepře," pochlubil se, až mu kousky pokrmů vylétly na tuniku. "Ochutnej Aenee!"
"Rád," neodporoval Dardaňan, jenž se věnoval své pečeni.
Midas se natáhl pro bochníček chleba, rozlomil jej a celou jednu polovinu si nacpal do úst. S požitkem mlaskal. Pak lusk prsty a nechal si naplnit číši až po okraj nachovým mokem.
"Na zdraví tvého otce, Aenee!"
Mladík si ochotně přiťukl a nechápal, jak může být Midas stále tak hubený. Hostina pokračovala utěšeným tempem. Muži se sápali po kusech masa, sýra nebo mořských plodů a hlasitě je vychutnávali. Mezi stoly obcházeli otrokyně, jež dolévali víno a odnášeli prázdné mísy. Největším apetitem disponovali členové královi stráže, ale ani Menos, usazený mezi válečníky, nedělal Dardanii ostudu.
Aeneás spořádal mnoho porcí, ale víc už zkrátka nemohl. Midas se ještě nějaký čas cpal zvěřinou, ale pak kapituloval i on. S hlasitým říhnutím vyprázdnil další pohár vína a několikrát tleskl.
Otroci začali odnášet nádobí a jídlo nahradilo sladké; krájené ovoce a fíky v medu, jakož i pečivo. Midas pozoroval své hosty. Všichni již byli najedení a teď spokojeně uždibovali a klábosily o všem možném. Megaron se brzy zaplnil hlasitým hovorem.
"Jak jdou obchody, Aenee?" zahájil Midas rozpravu.
Mladík pokrčil rameny. "Jako obvykle. Nic zvláštního se neděje. Sezóna je teprve v počátku, takže těžkou soudit."
"To jistě," přisvědčil král. "A jak se daří otci? Dlouho jsem jej neviděl..."
"Je silný jako vždy," usmál se Aeneás. "Jen máme teď problém s vlky. Zdá se, že sestupují z hor ve velkém..."
"To mým stádům nehrozí. Přesto nejsem úplně bez starostí. V kopcích se prý objevil obrovitý kanec. Jistě jich bude víc..."
"Jak moc velký ten divočák je?"
"To netuším! Pastýři tvrdí, že dost. Jeden z mých lovčích se na něj vypravil. Za dva dny jej našli rozsápaného v křoví. Měl vyhřezlá střeva a ten puch... no, snad si to umíš představit."
"Jistě... mno, to je mrzuté."
"Ani ne," mávl král rukou. "Již dělší dobu mám chuť na pořádný lov. Co to spojit s tvou návštěvou a vyjet zítra, příteli? Dám ti dobrého koně!"
Mladému princi zablýsklo v očích. Pronásledování divé zvěře se neomrzí nikdy. "Velmi rád, Midasi."
"Skvěle!" zaradoval se král.
Hovor pokračoval nenuceně dál. Postupně se však nevyhnutelně stáčel k tomu nejdůležitějšímu; obchodu. Oba muži spolu počali smlouvat. Midas se snažil postupovat chytře a rafinovaně, ale přespříliš se posilňoval vínem, až nakonec nebyl schopen přílišného odporu. Přísahou k Hermovi oba stvrdili své závazky a Aeneás řekl, že hned zítra po svítání nechá přenést zboží z Nefra do královských skladů. Mohl být patřičně spokojen.