Životem cestou necestou

Kráčím životem cestou necestou
někdy kráčím sám
a pak se svoji nevěstou
mariáš já si dám se svým osudem
ten za nás rozhodne zda tu budem či nebudem

Stejně naše těla promění se v prach
až z toho šplouchá na maják
je to život a neboj jen snění
bylo by na čase něco změnit?

Je černá noc
a já se ticha ptám
oddávám se těm falešným hrám
kdy přijde konec až vykácí nám lesy
stejně to jde od desíti k pěti
jediné co vím že smích lečí
tak neměj o mě péči

Já opravdu nemám strach
že zůstanu uvězněn v temných komnatách
a když ji tak co mi zbývá
radostné písničky si zpívat
nebojte se tam z vrchu se na nás někdo dívá
a pod kotlem pomalu přihořívá

Ach ta slova zbytečná
živote ty kurvo nevděčná
makám jako šroub
do propasti padám hloubš a hloupš
ale sem šťastný i když
nemám prakticky nic
co chceš mít víc než zdraví být

Chodit můžeš mluvit taky
a věříš ještě na na zázraky?
to se dnes nenosí
lidem už není pomoci
každý ví všechno
a jak by to dosáhnout měl
každý je sám svůj největší nepřítel

Tak zahoď stud
že nezapadneš
i když kolikrát na zem spadneš
zakopneš a rozbiješ si držku
neunikneš božímu trestu
Bůh totiž divný smysl pro humor má
podívej se na nás dva
vzpomínám na to když viděl sem tě poprvé
zamiloval sem se hned do tebe

Co to tu blábolím
proč přeskakuji styly
a krátí se mi žíly
chce to hodně cviku a obrovskou píly
radovat se že jsme se narodily
nazí a svobodní
hloupí a navzájem si podobní

Život je totiž je jak domeček
z karet
stačí malá chyba a čeká tě problémů nálet
a tak spustí se řetězová reakce
není to žádná legrace

Z romance skočil jsem do drama
no to je nářez basama fousama
jsem zakousnutej jak masožravá pyraňa
odvážný jako lev
tvrdohlavý jako srdce kníže rohana

Tok myšlenek
a mnoho nápadů
ústa já zavřu na sedum západů
je mnoho věcí co chtěl bych vám sdělit
myšlenky co slyšet by jste měli
nejsem šílenec
nejsem ani narušený
jen mládenec možná trochu nezkušený
sem svůj
životem naučený
slib co jsem dal je jest porušený

Poslední slova pomalu přichází
vzpomínky zavřené ve skleněné vitráži
je mi jen dvacet co bych tak chtěl
co bylo v dětství sem dávno zapomněl
když sem byl malý pořád se smál
rady ostatních nevnímal
snad vzpomenu si na mě že jsem zde stál
že mi tleskal celý sál

A já už dávno budu pryč
budu řvát na kopci z plných plic
prosím neumírej můj malý světe
ty protivný skřete
i přes všechny překážky
i když mi hážeš klacky pod nohy
a i to že mám parohy
mám tě rád a vždy budu mít
mám sny a o těch já budu snít