Příběh jedné lásky na lodi která se pomalu potápí

Loď co měla být nepotopitelná se
pomalu potápí
a život s lidí na palubě se pomalu
vytrácí
někteří se chtějí zachránit skokem
do studené vody
proč plavou mrtvá lidská těla na moři?

Může za to kus ledovce
že na přídi je díra
ale naděje přece neumírá
i když se loď lomí na dva kusy
já zraněný a ty v bezvědomí
voda je studená
a tvé rty modrají
lásko má nesmíš umřít
i když si tě do nebe volají
Našel sem kus plavající trosky
z lodi
ta tě má lásko z ledové vody vysvobodí
já už nemám silu

už bledá je moje kůže
vzpomínám na to jak jsem ti dal z lásky růže
poslední výdech
moje srdce zabilo naposled
umírám
a duše má z těla odlétá hned
ale neboj se lásko budu tu vždy s tebou
i když můj život vyhasl
a ty brečíš nad mojí rakví
já tu stojím vedle tebe a hladím ti vlasy
chtěl bych tě políbit
potom mi dochází že jsem neviditelný
ale slibuji ti že i po smrti budu ti věrný