Něco

"Lidé o ní říkají, že je v lásce nestálá
Ona zatím potají, jediného v mysli má..."

Jo, na toho, kdo klid mi vzal, dnem i nocí čekám dál.
Snad jednou přijde.
Ne, určitě přijde.
Musí...

Jinak by to nebyl Osud.
Nebo ano?

A přijde vůbec v tento život?

Dumám, dumám.

Čekám a on nepřichází, mé srdéčko žalem schází.
Nebo zchází, to je fuk.
S nebo Z jsou pro nynějšek nepodstatné.

Kde jsi?

Hledám Tvoji kopii všude možně, ale nikdo není takový, jako jsi Ty.
Ani zbla.
Bla bla.

Nejlepší by bylo, přestat hledat.
Přestat myslet.
Ono si mě to najde samo, až přijde čas.
Čas...
Doufám, že to nebude jen Sacha Baron Cohen.
Ten se mi nelíbí.

Možná vážně přestanu hledat.
Naše babičky přece říkávaly
"Sedávej panenko v koutě, až přijde čas, najdou tě."
Nebo tak nějak.

Ale mně pořád něco říká, abych hledala dál, že někde skutečně je někdo, takový ten "náhradní tenpravý".
Druhý pravý.
Takže vlastně levý.
Ale fuuj.

Uvažuju, nevím.
Láska, to je divná věc.
Divnoprdná bapřímo.
Člověk miluje a odezvy nedostává.
Tak kde je problém?
Kdo o lásku vlastně stojí?
Kdo a kde a kdy?
A jak?

Myšlenky běhají, jak nadržení mravenci v cukru.
Chtějí sladkosti, chtějí jíst, naplnit břicha.
Tak jako my chceme naplnit naše srdcata.

Srdíčko.
Posílám ho na cesty, s batůžkem.
Snad dojde, kam má a nezabloudí...
Dám mu na cestu buchty.
S povidlem, mák nesnáším.

A počkám si.
Na něco...