Žal harlekýna

Dala jsi smutku
vůni mandarinek,
když nadzvedlas oponu
těžkých řas
a mně se podruhé
ztratil hlas
zadušen zvonky konvalinek.

Nejhorší
ze všeho
je,
když motýl ztratí
křídla svá.
Já kráčím
od něho
a bojím se výkřiku
nového ticha,
co hrát mi bude
melodii černých kláves
na klapkách mého klavíru.

A až se snese
nový déšť,
tu vyjdu
křížkem žehnaje
vlažnému pláči obláčků.

Je krásné slunce
v západu
a smutný jeho stín,
zpěv ptáčků
s trylkem nápadu
a mrtvý harlekýn.