přidáno 05.07.2016
hodnoceno 3
čteno 1063(17)
posláno 0
Prečo mi nemávaš?
Vlak sa dáva v pohyb.
Nenecháš mi nádej,
nezmierniš bôľ pochýb?

Tvoje cesty ďaleké
privedú Ťa ku mne
ako smädného pútnika
k žriedlu rodnej studne.

Neprosím: neodíď.
Vráť sa, srdce kričí.
Mávam Ti s úsmevom.
Láska v slzách mlčí.

ikonka sbírka Ze sbírky: Pravdy ľúbosti
přidáno 06.07.2016 - 12:24
Pripomenulo mi to úvod Rázusovej matky: "Stanica tichá, stanica pustá, iba tie drôty, čo stonú. Mamička v kúte schúlená čupí, nikto sa neobzrie o ňu."

Táto báseň je pekná, ale myslím, že jej škodí zbytočný archaizmus. Aj (ale nielen) vzhľadom na tému.
přidáno 05.07.2016 - 12:17
myslím si, že ak už raz odišiel, potom viac nepríde.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Žena na stanici : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ani nevie o tom, Obdiv
Předchozí dílo autora : Rozchod 1, 2

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming