5.6.2016
přidáno 05.06.2016
hodnoceno 2
čteno 1028(16)
posláno 0
Zkamenělý zámek

Ta krátká noc už ztrácí dech
a stovek píšťal andantino
se snáší z klenby haluzí.
To ptáci s rosou na křídlech,
jak pohlazení milenčino,
les k novému dni probouzí.

Ti dva tu tiše naslouchají,
k modlitbě ruce vztažené.
Svit v očích, v duších závěje.
Dnes navzájem si sílu dají,
až slunce vzplane z kamene.
A s ním i nová naděje!
přidáno 12.06.2016 - 11:21
povedené je v tom jisté tajemno....
přidáno 08.06.2016 - 16:57
Pěkná báseň... Zaujal mě název a první dva řádky. A vlastně celá se mi četla moc příjemně. Pokud je to Tvá první, není to vůbec špatné. Vítej u nás...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zkamenělý zámek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Přirozeně

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
slnečnica řekla o DDD :
Majster "vesmírnej poetiky". Vždy, keď čítam Jeho verše, akoby som sa na okamih dotkla hviezd. Skutočný zážitok, ďakujem, pán D. ;)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming