Pokoj kopretin

V pokoji
plném kopretin
i v zimě jsem v nich ukrývala
chodidla a duši
při úniku před vším ostatním
co jsi nebyl Ty.

/tak obyčejné fráze
ale tak plné pravdy/

Ani tak nemohu říct
zda mi vůbec chybí něco víc
než nezraněná naivita dřívějších dní
kdy jsem nechtěla nic.

Kytarové tóny
levné sušenky
laciné myšlenky
a strach
krmili nás stejně dobře
jako málokdy uklízený prach
ale nemohli jsme z toho růst.

Tak jako tak je dobře
že přišel krach
společné poetiky
a je to pryč.

Nemocný je vítr, který vane k ničemu.

https://www.youtube.com/watch?v=CVGjcXWnarE