Podivín

Jaký je moje
jméno
Jack Finn
a nebo Jean Reno
já ohnu tě holka přes koleno
Johny deep
a nebo Jean-Claude Van-dam
do rypáku vám všem dám

Bohužel nejsem ani jeden z nich
u stolu sedím a piju líh
venku už zase padá sníh
zase sem jel z kopce ožralej na saních
ráno mě budí cinknutí lahváče
jsem ten co jednou krutě zapláče

Na videu koukám na filmy
z devedasátých let
mám svůj vlastní svět
zamřížováná okna
a pistole ve skříni
tak jako to mají správní vojíni

Z domu vylézám jenom večer
mám neprůstřelnou vestu
a jinak sem svlečen
okolí mě má za podivína
záhadně v obci vyhořela kantýna
já za to nemůžu mám paranoidní představy
který mi lezou každou noc do hlavy

Roztroušená skleroza
a dům je zapadán špínou
cigáro hulím jedno za druhým
i když trpím rakovinou
nevnímám snažit se nechci
nemám ženu a ani děti

Zdá se to podivné
a tak zvláštní
co vše se dá napsat do těchto básní
to co se lidí dotýká
radovat se a nebo naříkat
baví mě chrlit na papír slova
budu to dělat znova a znova
a tak neodvracej oči a čti dál
někdo mi tu možnost veršovat
z hůry dal.