Na lusknutí prstů, se začít smát.

Na lusknutí prstů se hned začít smát
na správnou cestu je těžké se dát.
Musíte však před zklamáním být krok napřed,
neohlédnout se ani jednou nazpět.
Zavřít oči, cítit dotek slunce, žádný chlad,
co víc si jen přát.
Minulost mě dohání,
snažím se znovu nespálit,
plameny vzpomínek uhasit.
Pořád toužím jít vpřed,
proč to nejde hned.
Proč nejde se přes vše jen tak přenést
a do výšek se vznést.
Vznést se tam kde mi lépe bude,
žít tady, to asi těžko půjde.
Nejde to, neumím zapomenout,
je to jako by jsi chtěl vzduch obejmout.
Půlka srdce bolí, druhá umírá
dej mi křídla, odletím co nejdál, co se dá.
Je mi zima, cítím strach
bojím se, že se všechno bude opakovat,
už nechci, křičím na poplach.
Nechci zase smáčet řasy v slzách,
že jsi mi ublížil,
vzpomínky jsou mi v patách.