 27.12.2015 9 993(17) 0 |
Po tobě toužím celou svou duší,
omámen vůní tvou i tvým půvabem.
Čím je to, že jsme k lásce tak hluší?
Na vlásku visí můj osud, na slabém.
Hladil bych tě po tváři
a šeptal bych ti do ucha,
že než Slunce zazáří,
budu tvoje útěcha.
Jsi zakázané ovoce
a já na tebe dostal chuť,
líbal bych tě divoce
na rty rudé, na tvou hruď.
Objal bych tě kolem krku,
klidně hleděl do očí,
něžně svíral tvoji ruku
a miloval tě bez řečí.
omámen vůní tvou i tvým půvabem.
Čím je to, že jsme k lásce tak hluší?
Na vlásku visí můj osud, na slabém.
Hladil bych tě po tváři
a šeptal bych ti do ucha,
že než Slunce zazáří,
budu tvoje útěcha.
Jsi zakázané ovoce
a já na tebe dostal chuť,
líbal bych tě divoce
na rty rudé, na tvou hruď.
Objal bych tě kolem krku,
klidně hleděl do očí,
něžně svíral tvoji ruku
a miloval tě bez řečí.
29.12.2015 - 09:20Sladke klise, dlouhe vety. Na druhou stranu i nektere pekne obraty, jak ma u takovych sladaren byt.
27.12.2015 - 21:25Zamila: Trochu jsem se bál, že by to k tomu mohlo směřovat. Jsem rád, že nakonec ne. :D Díky. :-)
27.12.2015 - 15:27Líbí se mi :-) Občas je sice už na hraně klišé, ale vždycky to nakonec zachrání něco nového :-) Rytmus taky víceméně v pohodě. A oceňuju použití vcelku dlouhých vět v básni - není lehké je tam vepsat tak, aby to neznělo přespříliš rozvláčně a nepoeticky. Takže hezké :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zakázané ovoce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Chlad lásek minulých
Předchozí dílo autora : Vzpomeň si na dětství
