Jedna s (pro mě trochu netradiční) formou. Snad to někomu půjde přes jazyk stejně snadno jako mě.
přidáno 30.11.2015
hodnoceno 1
čteno 1202(16)
posláno 0
Všechno cos' chtěl, po čem toužils a nikdy nedostal
všech věcí živých - mezi nebem, zemí - nebo bez tepu
plahočím dál se životem sám, s jizvou na duši a poslepu
času navzdory, navzdory věku, odešlo slunce, sníh roztál
a srdce lidí navždy opustil smích.

Pustinou na troud vyprahlou, zemí tak suše pustou
plahočím dál se sám, na očích s nezdolnou krustou.

Kam dojdu až, než zase uvidím, že je vidět Co
a že má svět něco ještě k vidění - pro mé oči
dvě studny smutku, co pořád jen nahoru se točí
hledají útěchu na nebi, kdo ví proč…
přidáno 20.12.2019 - 11:10
Trochu mě ta forma zahlcuje, kratší úseky snáším lépe...ještě nevím.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Slepec : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Černá a strom
Předchozí dílo autora : Jeden z mých druhých domovů

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming