Balada o řidičském průkazu

S mojí ženou mám vztah hezký
jenže dnes je zamračena
zrak ji plane metá blesky
a dává mi divná jména

povím vám proč je tomu tak
že ji tíží temná chmura
proč jídlo nemá správný šmak
a domov je diktatura

není to příběh veselý
a Mirek Dušín by civěl
jak zavřeli mě do cely
abych tam vystřízlivěl

ale pojďme na začátek
té vrávoravé balady
kdy čísník vytáhl svůj flek
v restauraci U Rady

už všechny číše dopity
a nejen kostky vrženy
tvorové bez identity
potácejí se ze scény

a hlasy mocné od piva
zní Ostravou ryk zvířecí
jdem na Stodolní se podívat
dáme si ještě poldeci
(taky hamburger...kuřecí)

již na věži Spasitele
zvony bijí o půlnoci
opírám se o přítele
potácím se lámu v bocích

nejistě opouštím hřiště
v tupé hlavě datel klove
vyhledávám nocležiště
v lokalitě průmyslové

jdu a náhle zrak mi padne
na zelenou metalízu
pod ní celé auto ladné
do žil vlévá novou mízu

chvatně vytahuji klíče
a už motor tiše přede
na sedadle pro řidiče
tam mi tramvaj neujede

svištím tryskem v rychlém voze
jedna dvě tři čtyři pět
bledý měsíc nad Přívozem
sleduje ten noční let

náhle bleděmodrá záře
anděl strážný?konec světa?
kdepak ve stříbrné káře
v stejnokroji silueta

game over a tvář mi sinná
měkne mozek tuhnou rysy
policejní limuzína
ukončuje moji misi

noc trávím na tvrdém loži
na zdi kachle v okně mříž
rozličné jsou cesty boží
a každý nese si svůj kříž

ráno převoz na služebnu
v poutech jako Monte Christo
je mi blbě asi zhebnu
končím s chlastem v tom mám jisto

sečteno a podtrženo
slyšte ortel arci těžký
na pokutu padlo věno
a já musím chodit pěšky