Cisiojan, Cynghanedd

Po delší době publikuji další díl Básnické abecedy, který je trochu jiný. Jaksi pro pořádek zde uvádím dvě básnické formy, jejichž vydání je podle mého názoru zbytečné „vylepšovat“ mým vlastním básnickým pokusem. Důvody budou, myslím, zřejmé po přečtení specifikace těchto forem.

Cisiojan byla mnemotechnická pomůcka k zapamatování nepohyblivých svátků v křesťanském kalendáři používaná ve středověku. V Čechách byl používaný od 13. století až do 17. století. Cisiojány měly formu obvykle sylabických dvojveršových básniček pro každý měsíc roku a jednotlivá slova cisiojanu začínala na počáteční slabiky názvů hlavních nepohyblivých svátků křesťanského roku.
Cisiojany se užívaly v datovacích formulích k označení dne v roce. Bývalo uvedeno vždy několik slabik za sebou (aby se předešlo nejednoznačnosti). Datum se vztahovalo ke dni označovanému první slabikou.
Nejstarší dochovaný cisiojan (psaný ještě v latině) pochází z roku 1246 a vznikl na základě dřívějšího nedochovaného kalendáře olomouckého kostela.
Nejstarší dochovaný český cisiojan pochází z roku 1260. Kromě českých a latinských jsou dochovány ještě cisiojany německé.
Na kalendářní desce staroměstského orloje je vepsán staročeský cisiojan.
Název pochází ze zkráceného označení 1. ledna (Circumcisio – Obřezání Páně, januarius – leden).

Cynghanedd (vyslovováno [kəŋ̊'haneð], doslova harmonie) je tradiční velšský prozodický systém, v němž je uspořádání verše řízeno složitým a velmi přísným systémem souhláskových shod, cézur a rýmů. Ve velšké poezii je používáno dvacet čtyři složitých básnických forem, užívajících cynghanedd. Cynghanedd je velmi starý systém, je však užíván dodnes. Mimo velštinu není užíván především proto, že je to téměř nemožné.