BEZDOMOVEC

...

GULI

01.10.2015

básně/hororové, strach

1077(13)

Vidím ten den jako dnes,
i toho kdo život už neřeší,
přisedl ke mě starý houmeles,
což nikoho dvakrát netěší.

Začal mi vyprávět své story,
a kdo šel kolem,rychle nás minul,
jakoby vylezl odněkud z nory,
stoletý pach se z něj okolo linul.

Jsem jenom plivanec života,
znám šero kanálů i vlhko stok,
pondělí stejné je jako sobota,
hlavně že ve flašce je aspoň lok.

Potkan je recepční hotelu most,
a nechce po mě nikdy platit,
bývám tam často jediný host,
kde nemá smysl kliky zlatit.

Kliky tam nejsou ani dveře,
zato vždycky čerstvý vzduch,
záchodem blízké,husté keře,
trochu tu idylku kazí jen puch.

Občas mi náklaďák zaduní nad hlavou,
a tíha života nějak už nevadí,
jenom ty vzpomínky,když někdy vyplavou,
pak vlhko v očích,možná mě prozradí.

Kulatý měsíc se ve vodě třpytí,
dneska se zrovna moc netopí,
krabicák došel,a není co k pití,
dávno už zmizel i kámoš netopýr.

Neznám svou matku ani fotra,
a je mi to fuk,čert to vem,
až jednou zavelí zubatá kmotra,
řeknu jen sláva,konečně jdem.

Když ráno vyrazím zas po své trase,
každý hned uhne mi radši z cesty,
zase si vyslechnu že smrdím jak prase,
od vás co měli jste trochu víc štěstí.

Toto mi vykládal a ještě víc,
pak zašlápl vajgla a řekl dík za to,
pomalu odcházel osudu vstříc,
dnům co mu nadělí jen špínu a bláto.

Sedím sám na lavce a nikdo kolem,
kam zmizel sakra ten jeho vajgl?
Za mnou je most kde kdysi spolem,
mívali bezďáci smeťák a brajgl.

Pod mostem nikdo už dávno není,
hadry a odpadky uklidil čas,
není už slyšet opilců klení,
jen mě zní v uších ten jeho hlas...