Soul hunter

Čímpak jenom začít, bojíš se mě děvče?
Vyhodili tě z domu, jako psa do deště.
Víš že tady nemáš šanci, nepřežiješ noc.
A víš pročpak děvče? Víš kdo nad vším má moc?

Nevíš, nevíš nic!
Můžeš si řvát z plných plic…
Přesto tajemnému osudu, utéci jen tak nejde.
A víš co se stane s tím, kdo do temných ulic vejde?

Nedivím se že jsi v šoku, jsi teď jenom moje.
Stojíš čelem stínu, beze zbraně a bez zbroje.
Pláčeš děvče, kapky slz dopadají na zem.
Kladeš si otázku kdo, kdopak je ten blázen?

Schoulená teď v koutě, doufáš že dočkáš se rána.
Pro mě jsi však jen jedna z mnoha, nikoli ceněná dáma.
Vysávám z tebe lásku, v srdci klíčí ti jen zmar.
Ptáš se za co tě trestám? Vždyť já ti nabízím dar.

Příjmout ho chtě nechtě musíš, na výběr děvče nemáš.
Nechci tvé tělo, ale to co nikomu nedáš.
Chtěl bych tvou naději, chci ať víš co je to strach.
Je už hold mým posláním, býti všech duší vrah.

Bezvládné tělo ráno je nalezeno, v panenkách šílenství se skrývá.
Takto dopadne každý, jenž do mysli se mi dívá.
Odpočívej v pokoji, a neber si to osobně.
Dívek vyberu si ještě mnoho, jenž musí skončit podobně…