přidáno 15.09.2015
hodnoceno 7
čteno 1033(18)
posláno 0
Marně hledím do mraků,
jež nebrání se větru,
obávám se náznaků,
že prohnilí jsme v nitru.

Marně hledím do mraků
a na křídlech chci letět v dáli,
vílo všech mých rozpaků,
proč jsme rozum nedostali?

Nevědomím bloudíme,
když jiskra ve tmě zhasíná,
zabíjíme city mé
i tvé
a spálená je krajina,
v níž mizí duší dvé.
přidáno 22.09.2015 - 00:26
Líbí se mi a druhá strofa nejvíc :)
přidáno 18.09.2015 - 17:50
Zamila: No jo, stane se. :D Díky. ;-)
přidáno 18.09.2015 - 14:54
Chápu, co jsi nám chtěl sdělit, ale ty rýmy to bohužel celkem odnesly ;-) Míváš mnohem silnější a vymakanější básně.
přidáno 15.09.2015 - 19:24
Yana: Ty rýmy jsou tam trochu přeházené, takže to může mást, no, ale mělo by to sedět. Nebo jsi myslela něco jiného? Každopádně děkuji. :-)
přidáno 15.09.2015 - 19:22
oslov radek: To jsem rád. ;-)
přidáno 15.09.2015 - 18:13
No, už jsem chtěla cosi napsat ke 3 sloce, ale pak jsem si ji přečetla nahlas a dobrý a vlastně ten závěr je vrcholem
přidáno 15.09.2015 - 17:04
líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nicota : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nukleonový konflikt
Předchozí dílo autora : Na konci provazu

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming