 15.09.2015 7 1073(18) 0 |
Marně hledím do mraků,
jež nebrání se větru,
obávám se náznaků,
že prohnilí jsme v nitru.
Marně hledím do mraků
a na křídlech chci letět v dáli,
vílo všech mých rozpaků,
proč jsme rozum nedostali?
Nevědomím bloudíme,
když jiskra ve tmě zhasíná,
zabíjíme city mé
i tvé
a spálená je krajina,
v níž mizí duší dvé.
jež nebrání se větru,
obávám se náznaků,
že prohnilí jsme v nitru.
Marně hledím do mraků
a na křídlech chci letět v dáli,
vílo všech mých rozpaků,
proč jsme rozum nedostali?
Nevědomím bloudíme,
když jiskra ve tmě zhasíná,
zabíjíme city mé
i tvé
a spálená je krajina,
v níž mizí duší dvé.
18.09.2015 - 14:54Zamila
Chápu, co jsi nám chtěl sdělit, ale ty rýmy to bohužel celkem odnesly ;-) Míváš mnohem silnější a vymakanější básně.
15.09.2015 - 19:24Yana: Ty rýmy jsou tam trochu přeházené, takže to může mást, no, ale mělo by to sedět. Nebo jsi myslela něco jiného? Každopádně děkuji. :-)
15.09.2015 - 18:13No, už jsem chtěla cosi napsat ke 3 sloce, ale pak jsem si ji přečetla nahlas a dobrý a vlastně ten závěr je vrcholem
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nicota : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nukleonový konflikt
Předchozí dílo autora : Na konci provazu
