NOČNÍ PTÁCI (u domu V. Hraběte)

večerní nebe na Malé Straně
s omamnou příchutí technicoloru;

za každou marnou holku
teď tahám po jedné
z krabičky modrých cigaret

za padesát let se techno stalo jazzem
a já mám pořád peří ve vlasech

a na sto padesát obrázků
tvojí velkolepé maličkosti
hluboko v kapsách

připichuju si tě v duchu k dalším promarněným
ano, máš přítomný výraz, jsi přítomná
- jako šelma z obrázku;
chráněná upřímným rámem

jako ranní lék na kocovinu pouhým pohledem
tak se za deštěm rozkročí duha
s úžasným výstřihem do všech stran
že na něj dosáhnu špičkou jazyka

marně se pokouším rozeznat ptáka
rozpoznat, co mi chce říct
sedím ve Františkánské

sedím na base, na Měsíci
sedím si na myšlenkách
jako na vejcích

třeba takoví lidé
těm se to zakazuje
ale řekněte ptákům
ať chvíli přestanou
skákat po záhoncích